Dlouhá fronta stojící v pozoru - v obzoru
Kapitán před oknem mírně se kývá,
ruce své vztahuje,
z dálky mě vítá.
Vítr si pohrává s drobnými lístky,
pak světlo zabliká
a bubeník rozduní bílou kůži
Létají třísky.
Bělásci ztratily svůj bílý pel,
bodají do těla - krev proudí ven.
Černá a ztemnělá
jak z srdce proudí - tepá,
však studená na zemi se kroutí.
V ní otisk boty,
velikost dvacet pět
Bojím se bouřky,
tak si se vrátil.
Jásej!
Vždyť Rejpal je zpět.
Přloží náplast, infusi dá ...
spíš nožík si nabrousí - podřeže
Krkvavé fleky už budou tu dva.
A stopy čerstvé,
barvou lásky zbarvené,
půjdou dál lesem za jinou Sněhurkou,
kde ještě naleznou stromy zelené
|