|
Nad rozlitým mlékem
*******************
... a nač bych naříkala?
vždyť žiju ...
štěstí,
když přijde na to,
občas nám střechou
do chalupy zateče ...
a práce, ta že není?
Ta se vám nikdy
pod postelí neschová,
zahálku jsme z domu
stěhovali první.
Děti?
však víte, radost do chalupy,
ten nejmladší, ten už z hnízda
vylít, že prej ve městě je líp.
a to batole je celej táta,
snad taky na studia bude.
Ten starší, horká hlava,
ale když do práce se dá...
Jenom víra
bolestí oněmněla.
To když toho nejstaršího
na vojnu hnali,
jako jehně na porážku,
do první řady.
A že na modlitby?
Tam já nikdy nedosáhla,
proč taky v kostele,
já na poli jsem zaklekala.
Tam chleba ve zdejší
z dlaní krvácí.
Jen vemte si,
bez pobízení,
vždyť nouze,
tý nikdy neubyde.
A načpak bych si stěžovala.
Hlavně ...
aby dobře bylo.
|
|
|
