Časomíra

Půlnoc prvá

po letním slunovratu

nesmělá touha

jít k trouchnivým vratům

maštale rozpadlá zeď

svědkem je tady a teď.

Ržání bujných koní

záletného Antoše

povětrných matek lání

nerovnal ikonky na ploše.

Zdaleka neměl o budoucnu potuchy

ubylo infekcí, přibylo záduchy

netušila tehdá bosá dívka Barborka

že pravnouče pohltí internetu ponorka.

Těžko říct, zda je dnes lépe

dřina škodí, práce třeba

vnitřní klid ten nenalezne

zadarmo kdo mívá chleba.

V družici i v chýšce z dříví

stejně klapou Boží mlýny.

Že prý žádný Pánbůh není?

Jenom lidé hýbou Zemí?