|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Nač sebe rozmazávat (lze to
vzít i zkrátka):
V noci, uprostřed malého sídlišťátka,
venčila jedna stará ženská
- která spánek neznaje –
svého posledního lišaje.
Mávala dlaněmi a byla jako máti,
jež chce – nevlastnímu – oči vyklovati;
ty ospalé dva lesklé kousky rtuti,
co otravné jsou ve svém nadechnutí
(avšak nutila mě přesto přese všecko
– mě, chudokrevné cizí děcko -
sledovat příchod kuropění).
Ach není, síly, není,
jež by vzala svaly
zabila je, aby umíraly
v sladkém opojení.
Jsou jen oči, aby zely
do té starověké paní.
(...když je měsíc celý
a čas na zívání!)
|
|
|
