whispermoonlite (Občasný)

je to pěkný rozbor, hlavně tím, jak je nasměrovaný k věčně otevřené otázce syntézy v básni. - předpokládáme mlčky, že syntéza smyslu přímo souvisí s intenzitou básně, její energií. - co je však navždy nedourčené, nerozhodnuté, neboť se to přímo dotýká nadřazeného smyslu účinkování básně v kontextu všech jiných básnických textů, v proudu všelijak na sebe působících tendencí toho, čím poezie může být a CO má znamenat, je MÍRA syntézy významových prvků a odtud potažmo otevřenosti/uzavřenosti struktury. -

s tím si lze donekonečna hrát a báseň tím natáčet do různých úhlů, kdy se vždy jinak vyjeví vůči očekávání, konvenci, poznaným principům dění, žádaným projekčním plátnům, stvrzujícím pochodům atd. - tady zvenčí nelze říct, co je dobře a co špatně, co je "kontraproduktivní"; jakýms-takýms měřítkem je jen představa autora, jak by měla být báseň vůči svému nevyhnutelnému kontextu, který ji zrcadlí a uvádí do své jedinečnosti, nastavena.