Syrový den. Sotva kdo ho chápe.

Ve své horší části – má fialový nádech.

Ještě že svítí hvězdy..pobledlé od úsvitu.

Nezvednu oči – ani srdce ne.

V ulicí temných - okna osleplá.

poskrovná světla – houpou se ve větru.

V odlesku chodníků - svět jak po mrtvici.

Jsou pokřtěné deštěm a plivanci a blátem.......

Deštivá noci. Depresivně krásná.

Smutná jsi paní. Sotva kdo si všimne,

jak ulicemi jdeš. Bezprizorní, ztěžklá.  .

Nebojím se.  Jen déšť v okapu slyším.

Ten burcující souzvuk vody a kovu !

Mám ráda, když se připozdívá.

Nevidět si do tváře. A lhát si o tobě.

Počkám a uvidím. Co nebude dál.  

Tak  já, na křižovatce představ,

se zmítám – s duší   hadí tanečnice..

Jít dál nebo radši stát ? Vzít nebo nechat být !

Miluji tě a přitom – v té deštivé noci stojím.

Nenávidím, nesoucítím, čekám a podvádím  !