|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
O NADĚJI...
Nevím jak bolí samota,
já krást ji musím
potají
a do uší si prsty nacpat...
Neptej se mě.
To výčitky pak hlodají v mém srdci dírky,
jimiž cedím
krev, kterou za ně vždycky dám.
Mé štěstí usmálo se tam
kde poprvé mi pustil žilou
ŽIVOT,
který teď objímám.
Já nevím o samotě nic.
Ty kousky, co si tajně sbírám
do dírek od svých náušnic,
zas zpátky k nohám svým si kladu…
Samota není pocit hladu
pro mě
když plný dům dnes mám.
Já každý den se přejídám
ústy, co stále něco chtějí.
Zpívám ti tiše o naději…
Snad nezůstaneš věčně sám...
|
|
|
