Seděla dívka v tramvaji,

neslyšně si zpívala,

broukala tiše, potají,

dětem z okna tajně mávala.

V ruce malou myšku držela

bělounkou s jemným kožíškem,

do skla tramvaje hleděla

a hladila ji pod bříškem.

Myška ji z dlaně skočila,

Hledat se ji snažila,

oči se ji rozplakaly,

ruce se ji rozklepaly.

Zakryla si tváře dlaněmi,

aby ostatní neviděli její slzy,

ty, co ji v srdci pramenní.

tak moc ji zvířátko mrzí,

koukala do prázdna

a nahlas se modlila,

dlaň, co je prázdná,

před chvílí prázdná nebyla.

strnulý úsměv na tváři,

nikdo jiný se tak netvářil.

zrychlil se tep a dech,

reklamy na prázdných z dech

přehlížela,

jen myšku silně vyhlížela,

kde je???Co se s ní stalo??

Tomu kožíšku se nic nerovnalo.

Pomalu se ruce zklidňují,

vlasy si spravují.

Před očima ji zůstává

jen obraz malé myšičky.

Rozrušení ustává,

už kapou jenom slzičky.

najednou něco bílého

u boty se schoulilo,

něco velmi malého,

co k té dívce patřilo

se dívalo do dívčiných očí,

chtělo to vyskočit

zpátky do dlaní,

láska to pohání,

dívka se jemně usmála,

s vlasy si znova pohrála,

na další zastávce vystoupila

a už jsem ji nikdy víc nespatřila.