...
jsem obrovský kámen
jež po staletí vklíněn mezi stromy
houpe se
do čtyřech taktů let
jsem obrovský kámen
již několikrát na plátnech starých mistrů
spásám nepohodu
dýchám klidně
tluču klidně
tak dokonale
pomalu
abych zůstal nepovšimnut
skryt
jsem obrovský kámen
a nejen léta pouštím zakořenit
do svých žil
jsem kámen
mám chuť pocelovat vrásy skal
jež klenou se dál na jih
kras barevných a nekonečných květů zlomků žuly
jsem obrovský
nenápadný
šamstr
čekající na doteky ženy
ty jen nevidíš
že touhou obroušený
planu jako člověk
snad jen ten, co život ukončený
téměř zhola pouští k zemi
ztuhne překvapený že i naše země sama
jako obstarožní dáma v šatech květovaných
také dýchá
také plane
také jednou zemře
v jednom mém nádechu je skryto pokolení jmen
v jednom tvém nádechu
v jednom tvém pomalém nádechu
může být také
...
