|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Černobílá
Vypadá, že má nějaké tušení…
Dlouhý dým cigaret. Obtáčí se kolem světla lampy, které je dnes přikryté červeným tričkem.Na podlaze pokryté linem leží čerstvě otevřené lucky strike. Pokojíkem se rozléhá tichá hudba. Je rytmická hladivá a svádivá.V dřevěné posteli se kroutí žena . Hlasitě zpívá a hladí se po tváři . Křičí a vyfukuje dlouhý kouř, který se následně točí prostorem, než dojde k místu, jež je osvíceno lampou – k měkkém polštáři. Rozhazuje rukama, kleká si, cigaretu odhazuje do provizorního popelníku. Přitiskne se tělem ke zdi dává ruce vzhůru a vytváří jimi na barevné infantilní tapetě obrovské kružnice. A to vše v rytmu hudby. Pak po dlouhém tanečním vystoupení unaveně leží. Přirozeně krásna žena. Po čele ji stékají miniaturní kapky potu.Vytahuje další cigaretu z bezedného balíčku. Kaštanové vlasy jsou chaoticky rozházené po polštáři. Ona leží a má takový ten pohled nikam. Pomalu pohybuje víčky, teď už se místností rozeznívá bublavá hudba a nad její hlavou je obrovské hrací plátno – soukromé kino.
Na plátně se míjejí postavy, jsou zahaleny do mlhy a mlčí , jen se tiše střídají…
zemřela matka… její ohořelá chodidla a tvář na bílém stole …oheň ji spolkl a přišel muž a lásku svou jí dal…a na dámských toaletách vidí svou dvojnici která zkoumá pozitivní těhotenský test …
Při posledním pohledu na stěnu polyká velkou slanou slzu a její ruce odhrnují pokrývku a odhalují nahé tělo . Dětsky ženská ruka hladí černý klín a potom břicho, které se vzdouvá dechem.
Pod tóny hudby se začne ozývat slabý zvuk, je to povolaní, zase musí jít. A to chtěla spát .Možná.
A naráz je vše rychlejší a přece strašně pomalé a pečlivé. Tak jak to má ona ráda. Než ustele sotva rozestlanou postel , odchází do koupelny, kde se během několika minut ponoří do horké vody.Ale voda musí nejdříve naplnit nádobu a tak ještě stačí uklidit lože. A vše je tak dokonalé. Poslední pohled na zmačkanou plyšovou hračku v koutě a rozbité lízátko na nočním stolku.
Její nahé tělo volně klouže po bílé vaně, prostorem se nese chrámový zpěv. Vše je temné a jen velké tlusté červené svíčky osvětlují malý prostor panelákové koupelny. A zase ten kouř. Jsou všude kolem …vůně amerického tabáku… poslední bublinky nekvalitní pěny do koupele , které sotva vyrostou už zase zmizí , jako uhry uprostřed čela .
Do koupelny přichází smutný klaun a dívá se na ni , jak tam leží a kouří. Ona vidí odlesk jeho červené bulvy a tváří se jako by nic. Celé je to fraška, a tak se spolu imaginárně pomilují. A když vymyšleně tak krásně …
Klaun odejde v podobě ukojení a přece jeho vůně zůstává za jejími nehty a ona ji tam nechá do doby než si nezačne umývat vlasy. Velmi pečlivě, jak jinak .
Když stojí před zamlženým zrcadlem v temné koupelně, není na ni vidět vůbec nic.Až když oschnou i poslední kapky, rozsvítí. Do té doby stojí před zamlženým zrcadlem . Její první pohled padne na miniaturní chloupky z jejího podpaží a mezinoží, které zůstaly ve vaně jako pozůstatek z minula.Jako vzpomínka na nedávnou několikaminutovou depilaci.
Má potřebu. Vykoná ji ve vedlejší místnosti, jejíž dveře nechá otevřené.
Ve dveřích stojí kozel a s úsměvem pozoruje její výkony, které jsou uspokojivé, vzhledem k tomu, že si čte noviny z minulého týdne a ani moc netlačí …a při tom …potřeba vykonána.
Opět se musí vydezinfikovat, její tvář je stále jako kus ledu a v jejích očích se zračí neuvěřitelná soustředěnost a zodpovědnost, jakoby ani nebyla člověk. Jakoby ta růžová Afrodita byla jen nějaká replika z Blade runneru.
Používá pastu, používá elektrický kartáček na zuby… pleťovou vodu… denní a tělový krém …každý den , každý týden , rok …
Hygienu vystřídá návštěva šatny, kde je svět dveří a zrcadel.
… a za zrcadlem stojí Pan králík a radí , co si má dnes Alenka obléci …co je důležité ve světě za zrcadlem . A kdo je kurva Alenka?
Otevře všechny dveře a pohltí ji čerň …a králíček pláče …není z čeho vybírat. Nelze nic kombinovat, vše je jako uhel. ( jako maminčina spálená lýtka, jako její spálené ňadro…)
Ach bože!
Obrací se na toho, na koho nevěří (králíka) a vybírá bavlněné spodní prádlo.Žádná vyztuž, jen tepelná izolace ne vyvýšení. Hladké saténové kalhoty. Ne zipem uzavřeny, ne krátké. Tričko, rolákový svetr a kulich …nekonečná šála a vše jako maminčiny koláče, které už nestihla vytáhnout z trouby…černé.
Její čerstvě umyté vlasy se zamilovaly do čepice a pokoušejí se souložit …Marně je od sebe odtrhuje. Vášeň nejde potlačit …ne ne ne …
Poslední pohled do zrcadla …rozloučeni s panem Králíkem a druhá dnešní slza polknutá před snídaní a pohled na elektricky budík, který ukazuje 4:00.
Není „rána“ bez snídaně.Dnes však jen doplní hladinu nikotinu v krvi.A její tvář zdá se být stále kamenná.
Venku se žení všichni anďelé. Vše je tak jasné a přitom zahaleno do tmy. Vše je tak daleko a přece blízko . Kdyby se ženili čerti, tak by zůstala doma.I když…
Pohledem zkontrolovala rtuť a vzala si prstové rukavice.
Když vyšla ven z domu, do zimy , očima jí projel chladný vítr, a tak se mírně přivřely. Vlasy s vůni sexu se dotýkaly jejích rtů a ona je nevědomky polykala.Stoupla si pod vysokou pouliční lampu, stála tam i lavečka a vzpomínka z mládí.
Seděli tam tři muži, každý někdy jindy. Přátelé, znali se už od mládí, drželi se za ruce a usmívali se. Mohlo jim být teď nanejvýš 20 let. Všechny tři líbala . Všechny tři milovala, kdysi. Vždy sedí tady s nimi a dívají se společně na měsíc…Dnes je krásný žlutý talíř , září jako duše.
A dva z těch mužů jako jezdci na koních , jako muži na prázdném bitevním poli.Dva muži jako alej stromů zámeckého parku. Neustále proti sobě a přitom pořád spolu bojují o ni .
Její tvář se mění v podivnou karikaturu královny krásy .Nepěkně se šklebí – zrůda. Negativní věci se na ni nalepily. Přiletěli s poryvy větru a nalepily se na ni, jako na kladně nabitou částici.
Jednoho z chlapců líbá na ústa, druhého na prsty u nohou a toho třetího jen v myšlenkách svléká pohledem .
OSVĚTLENÁ BOUŘKA JE TO NEKRÁSNĚJŠÍ NEBEZPEČÍ DNEŠNÍHO DNE. A ŽÁDNÝ CHTÍČ, VYNUCENÝ CIT. JEN PŘEDSTÍRANÁ NÁKLONOST …STROMŮ.
V temné ulici marně rozeznává obrysy svého auta a ze zvyku otírá orosené přední sklo. Motor je tichý, a tak neruší rytmus, který ožil v útrobách plechové krabice.
Zpívá se v této písni o věcech všeobecně známých …o setkání , vzplanutí , zradě a smutku. Ona nezpívá , neznatelně vzdouvá hruď …Proplouvá davem prázdných ulic a světel. Pozoruje jak se každou minutu rozsvěcují malé čtverečky v panelových kvádrech. Cesta není dlouhá, ale během ní se jistě všude kolem stane spousta zajímavých věcí.Projíždí kolem opilých spoluobčanů, veselých hlučných zvrhlíků …Kolem ostatních .
Cestou podél řeky, která je vyprahlá a přece divoká jako ona sama, hlasitě polyká.
Pomalu přijíždí k budově svého působení. Prochází kolem vrátné- malé myšky v teplém kožíšku, která má po ránu oči jako dvě lentilky… čokoládové a sladké. Ona neslyší krátký myší pozdrav, ale hodí ji skleněným okýnkem kus sýra.
Prochází mezi pavilony, cítí nepříjemný pocit v žaludku, a tak najde nejbližší strom a žaludek si vyprázdní . Pach z úst poté zažehnává poslední ranní cigaretou. Před svým pracovištěm se pomodlí a vchází odporně mléčnými skleněnými dveřmi do dlouhé bílé chodby, podél jejichž stěn stojí velké bílé stoly na kolečkách.
Nevydá jedinou hlásku a odchází do šatny,kde se pomalu svléká do naha. Kovová skříňka poskytne na chvíli úkryt temným oděvům a její černé náladě.
Poté velmi profesionálně obléká bílý plášť a kalhoty.
Práce čeká.
Chodba je dnes nekonečně dlouhá a na jejím konci obrovské dveře …dokořán .
…a nad nimi jako v Las Vegas bliká neonový nápis Herzlich Willkommen.
Proběhne dokonalá očista …a potom sestra se zlatou hvězdou na čele a s dlouhými kudrnatými vlasy nasazuje rukavice.
Ona vchází do velké studené místnosti a tiše kývne na asistenta, jenž právě přiváží jeden z dlouhých stolů . Princezna ještě připomíná nasazení roušky.
Celým jejím tělem se nese automatický klid a intuitivní tušení - STRACH.
Hodiny ukazují 4:31 a ona odkrývá bílou plachtu svými dětsky ženskými prsty a je 4,32.
a smutný klaun utírá vanu, Pan králík trhá černé šaty…tři kluci odjeli na čtyřech kolech , myška se dusí starým parmazánem…a ? Pane bože!
Dnes podruhé se obrací k bohu a po třetí polyká slzu.
Maminko !!!
Vidí její spálená lýtka, rty a ňadra …
Profesionálně provádí řez hrudním košem ,aby zjistila, jestli její srdce ještě bije …
Ale je pozdě
4:34
|
|
|
