Jana Hřebejka jsme si zvykli vnímat především jako režiséra humorných, lehce nostalgických snímků z doby dávno i nedávno minulé. Však také řada jeho filmů vznikla na základě knih humoristy Petra Šabacha.

  Už jeho předposlední snímek Horem pádem, posunutý do přítomnosti, ale přinesl kromě odlehčené roviny také druhou, vážnější polohu, která už nebyla tolik k smíchu. Kráska v nesnázích, poslední Hřebejkův počin, už ponechává pouze onu „vážnou“ rovinu. Připomíná tak spíše snímky režiséra Bohdana Slámy (naposledy Štěstí), staví na prokreslených charakterech a smutnějších, nejednoznačných příbězích. A když se tu objeví humor, vyplývá nenásilně ze situací, a leckdy má dosti hořkou příchuť.

  Mladá maminka dvou dětí (Anna Geislerová) žije s manželem na pokraji bídy, kterou ještě prohloubí ničivé povodně. Manžel se jejich následkem dá na krádeže a skončí ve vězení. Mladá žena se vrací k matce, do neustálých konfliktů s nevlastním otcem. Zároveň se ale setkává s českým emigrantem na penzi (Josef Abrhám), který dělí svůj čas mezi život ve slunné italské Toscanně a návraty do Čech, kde získal zpět rodinný dům. Ten nabízí ženě, která měla vždy hluboko do kapsy, zajištění pro ni i rodinu, a možná také nový, perspektivní vztah. Do jejího dalšího rozhodování promluví jak děti, tak matka a otčím v podání Jany Brejchové a Jiřího Schmitzera, stejně jako manžel Romana Luknára, který se pokouší začít znovu a lépe.

  Druhou linii reprezentují problémy s restitucí domu, do kterého se vrací český emigrant, a o který díky právnickým kličkám vypočítavého nájemce málem přijde.

  Je třeba ocenit, jak nenásilně a neokázale Hřebejk příběh vypráví, jak se neuchyluje k žádným divácky vděčným legráckám ani se nijak jinak nepodbízí. Opravdový smích v publiku nezazní ani jednou, a rozhodně to není ke škodě věci. Film otvírá naléhavé otázky, zejména ohledně vztahů, ale často je úmyslně ponechává nezodpovězené.

  Postava Josefa Abrháma je možná až trochu moc čítankovým „bohatým dobrodincem,“ který splní chudé hrdince každé přání, a který snad nemá žádnou chybu. Také se nezdá, že by odlišný intelekt a vzdělání obou hlavních postav nepřinesly více problémů, než příběh ukazuje. Zajímavě nejednoznačná je naproti tomu postava Romana Luknára – oproti reklamním textům k filmu totiž není jeho vztah k manželce jen sexuální posedlostí, ale věříme mu, že má ženu doopravdy rád.

  Náboženské společenství, kam dochází hrdinčina tchýně (Emília Vášáryová) je bohužel až příliš karikováno, a když se ukáže, že jeho čelný představitel je ve skutečnosti člověkem zcela bezcharakterním, máme neodbytný pocit, že se díváme na dávné klišé.

  Na konci se zdá, jako by tvůrcům trochu došel dech – nečekaná smrt jedné z hlavních postav k žádnému zvláštnímu přesunu sil nevede, a příběh sám končí až trochu příliš „v ničem“, bez výraznějšího vypointování. Na druhou stranu je to lepší, než se pokoušet o pointu za každou cenu, což se zrovna Hřebejkovi vymstilo ve filmu Pupendo.

  Kráska v nesnázích je postavena na vynikajících hereckých výkonech. (Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když ji otipuji na několik hereckých Českých lvů.) Geislerová dobře odstínila matku dospívajících dětí, která je sama ještě trochu v pubertě, a ve scénách s Janou Brejchovou coby matkou chorobně obhajující nového partnera není pochyb, že vidíme setkání dvou mimořádných hereckých osobností. Hvězdou plátna je ale Jiří Schmitzer, jehož postava diabetika-uzurpátora dokáže vzbudit v jediném okamžiku odpor, smích i soucit. Výborně vybraní jsou také představitelé obou dětských rolí, Adam Mišík a Michaela Mrvíková.

  Hřebejkovi se jeho první skutečně „vážný“ film vydařil.