Kapitola 2

   ,,Drum, Ghor, Salik, Norbert?? Co je to za jména? vždyť ani nevím jestli je to drak nebo dračice- bože já o tom mluvím jako o drakovi, a zatím je to jenom přerostlá, okřídlená ještěrka!“ Na Elvu už toho bylo moc, byla strašně vyčerpaná, a tohle byla poslední kapka.

,,Jen klid, nekřič a posaď se.“ Řekl s klidnou tváří Erik.

,,Vím že to je asi těžké pochopit, a proto ti to teď vysvětlím lépe. Nebyl jsem si totiž jistý jestli to dokážeš.“ Elva měla už tak plnou hlavu, a tak se bez protestů posadila.

,,Víš že nechápu proč tomu nechceš věřit? Vždyť ve světě je spousty zmínek o dracích.“

,,Ale to sou jen legendy.“ Namítla.

,,Ne to nejsou jen legendy, to jsou draci kteří se přehoupli přes jinou dimenzi. Zmínky o dracích najdeš ve všech kulturách, od draků z širého moře, po velké létající draky z Grónska, až po  draky chrlící oheň z Evropy. Od And po Himaláje najdeš zmínky o dracích.“

     Elva přemýšlela jako snad ještě nikdy v životě ale pomalu jí to začalo dávat smysl.

,,Takže, dejme tomu že ti věřím že je to drak. Jak mi potom vysvětlíš že může létat a chrlit oheň? Musíš přece vycházet z předpokladů fyziky, ne? Což je hmotnost, rozpětí křídel a výkon. Tenhle tvor je na svá křídla přeci moc těžký, nedokáže vyvinout tak velký vztlak aby vzlétnul, nemám pravdu?“

,,V podstatě máš, ale nepočítáš a velkým technickým fíglem přírody, a to s metanem a vodíkem, plyny které jsou lehčí něž vzduch a vodík dokonce 14x“.

,,Jo a jak se mu asi do těla dostane?“ Naštvaně odsekla Elva, jelikož její argument byl právě vyvrácen.

,,Všichni tvorové na zemi mají v trávícím traktu baktérie, ale drak je má ojíněné. Vylučují totiž při trávení právě metan a vodík, a ten se pak nashromáždí ve vacích- tohle plus ultra lehká kostra dává dohromady skvělého letce“.

,,A co oheň? Sice jsem si všimla, když na mě zíval, že má tlamu skoro pancéřovanou, ale kdyby chrlil oheň zpětný závan ohně by mu popálil hrtan. A i kdyby metan a vodík jsou sice hořlavé plyny ale kde máš něco čím to zapálíš?“ Elva v duchu doufala že tohle dokázat nemůže, ale mýlila se.

,,Na to aby si drak nepopálil hrtan má v krku záklopku, takovou jakou mají krokodýli na to, aby jim nevnikla do plic voda. A katalyzátor? No v jeho třetím roce života mu narostou stoličky. Pak na ně nanese  jistou horninou a když skřípne stoličkami o sebe dá to oheň! A ta vzácná hornina je platina!“ Řekl s vítězným pohledem ve tváři.

,,Dobře, dobře umí to létat a i chrlit oheň, to nemění nic na tom že je to přerostlá ještěrka!“

                                                                  Y

  Erik odešel a nechal ji s jejími myšlenkami samotnou. Elvino já tomu nechtělo věřit, ale pomalu si říkala že je to jedno. Jednou už je v tom, tak ať. Z myšlenek jí vytrhlo něco co se jí otřelo o nohu. Vůbec si neuvědomila že je vlastně i s drakem, takže se rozhodla navázat konverzaci s ním.

,,Tak ty umíš létat? Jo to je milý, ale víš žes mi tím pěkně rozházel hlavu? co?“ Drak však neodpovídal a jen na se na ni upíral těma krásně zelenýma očima.

,,Už vím jak ti budu říkat, Inesperto , co ty na to?“ Inesperto jen mrkl, a položil čumák k její ruce. Elva ho po něm pohladila a pronesla.

,,Jo Inesperto to bude ono.“

                                                                  Y

„Tak Eriku věřím ti, budu dělat všechny ty nesmyslný věci jako je šerm, lukostřelba a rajtování na drakovi. Co víc si osmnáctiletá holka může přát, že jo?“

„Nebuď sarkastická, a pojď sem, něco ti ukážu.“

    ,,Koně? Ty ses zbláznil! já na koni jela naposled když mi bylo deset!“ Vrčela Elva

,,No právě. Něž bude Inesperto lítat musíš se nějak dopravovat, to znamená na koni! A nedělej že tě to nezajímá, vím že to chceš zkusit tak alou do sedla!“

    Když položila Elva ruce na hrušku sedla, obrátila se k Erikovi, jestli to opravdu myslí vážně. Ten však měl ve tváři neústupný výraz.

,,Tak jo holka dokážeš to, nemůže to být přeci tak těžký.“ A na to švihla nohou a byla v sedle.

,,Hm sem by to zatím šlo, co říkáš Eriku?“ Ale ten už byl na svém koni dokonale posazen. Jeho kůň byl černé barvy a měl nádhernou dlouhou hřívu, zatím co Elvin statečný oř měl barvu ryšavou, a hřívu měl okudlanou a slepenou, jako kdyby se o něho nikdy nikdo nestaral.

,,Tak Elvo chytni otěže a vyrážíme.“ Erik jel před nimi a ona vzadu jen stěží stačila, protože její kůň se prostě nemínil ploužit víc než jeden krok za minutu.

,,Eriku počkej on mě vůbec neposlouchá, nestíhám vás!“ Houkla.

,,musíš ho pobídnout patami!“ Jenže jen to udělala milý kůň se rozeběhl tryskovou rychlostí. Elva se držela statečně jenže jen co začal zpomalovat do klusu trhnul sebou a Elva letěla přímo přes jeho hlavu. Když zjistila že jí nic není, koukla na horu a nad ní se její kůň díval nevěřícně dolů jako by říkal: co děláš dole když máš být na mých zádech? Elva vyskočila oprášila se, a jelikož měla svou hrdost, vyhoupla se do sedla znovu. Když pak usínala vedle Inesperta, neměla modřinu jen z jednoho pádu.