|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Né všechno lítá, co peří má.
Vysoko do oblak nedostala tě tvá křídla,
prosím vzpomeň jak dopadl Ikarus
Slunce je už příliš blízko
Tvá kůže, tvůj pot, tvůj dech je čím dál víc horký
A ohnivý kotouč smaží…stále silněji!
Čím blíž se dostaneš k té krásné záři, tím víc tě spálí, tím dál budeš od země, tím horší bude pád
Já stojím a koukám jak mě mizíš před očima
Stejně tak jako mnoho dalších
Prodala si mě za pocit
Bílý prach ti vítr nafoukal do očí a ty se bojíš si je promnout
Nevidíš a snad ani nechceš vidět, slepě následuješ svůj osud
Čím hlouběji pod kůži se ti zaryje, čím víc bude proudit tvým tělem,
Tím mě budeš vzdálenější..vím, že je ti to jedno, že máš svůj cíl, který se mě netýká…
Zbraň zůstává zbraní, neexistují náboje co ti pomohou dostat se na mléčnou dráhu, ať to vypadá jakkoliv náboj tu vždy byl a bude od toho aby zabíjel…tvůj prst na spoušti jednou vystřelí naposled….ruská ruleta s úsměvem…motto nové doby. Proč i ty ses nechala strhnout? Jsou i rychlejší způsoby, jak dát sbohem světu….Někdy možná pochopíš, že svůj život neřídíš ty, ale autopilot….a vysereš se na ten zkurvenej leteckej kroužek….
|
|
|
