Zvláště syn, jelikoš odchází z domova na poslední chvíli , byl dost pozadu v používání zázračného samočinného obouváku “Hed en špunt”, zašťitujíce se výmluvou, že ho nemůže používat, protože by mu ujel autobus. S manželem, to bylo trochu lepší, protože je člověk rozvážný, inteligentní a nepospíchá a tak… samočinný zouvák “Hed en kec”, již po několika dnech ovládal tak bravurně, že jsem již při prvních ozvech jeho kročejů před domem prchala z našeho WC, protože jsem věděla , že bude v zápětí klepat

Není radno nevyhovět, ale není radno zbytečně ustupovat. Proto, jsem navzdory otázkám: “A z čeho budeme jíst ?” , rodinu zaopatřila např.: unikátním úložným systémem “Dejvidcoprfílt”, denním dávkovačem prachu “Pucfuc”, čističem zduchu “Zombíjup” , krouhacím systémem “Škrábynakoráby” a když nakonec i záclony visely na nenapodobitelném řasícím systému “Očkoflink”, byla jsem opravdu šťastná.

Nevím, jak se to stalo, asi nějaký zlý člověk, než jsem se nadála, pod nějakou záminkou mě rodina dostala na psychiatrii, k hodnému panu doktorovi. Myslela jsem si, že to nepřežiji, ale opak byl pravdou. Pan doktor, je opravdu velmi inteligentní a hned, po několika prvních hodinách mého výkladu uznal, že samočinný roztrušovač základních bacilů, “Hejvydrajf” nemít, je pro něj, jako pro lékaře, nemyslitelné a že jako lékař, mi přece nebude nalhávat, že potřebuje k životu obě ledviny.