ZÁŘÍ

Chlad rána,

měsíce září přišel,

ještě roste plno zeleně,

příroda začíná barvami

žloutnout, choulit do sebe,

sic ještě pozdní léto,

jen přes poledne,

tak se tváří…

Ranní rosa očima krtka,

sprchou přispěje lépe k představě.

Dlouhé noci

vedou u básníků k inspiraci….

Z ptačí říše skřehotá

pod okny jen havran,

ostatní přátelé

s peřím a zpěvem spí…

splnili na jaře životu zadost,

mladé  již naučili létat…

čas tak pomalu nadešel

a k odletu,

 do teplých kraji

věrní zůstávají,

vyhlíží,

kam hlavu složí

Bohatství přírody

 čerpají napřed,

zásoby v těle hromadí…

Nemít křídla,

znamená přes zimu bojovat

a zůstat

Každý tvoreček

nemá  „sýpku člověčí“,

napřed neví,

kde bude v mrazu spát,

ke komu se choulit…

přesto funguje již věky,

každý živý tvor,

 rostlinka ví ,

jaké dělat kroky

Zatím barvy

budoucího podzimu

mění lesní plody,

ke zralosti,

plodnice hub

narůstají ke zdravé kráse,

a vlaštovky

 se pomalu houfují…