Svůj vlastní propouštěcí list,

si do dlaně pokouším psát.

Předčítáš slova krví rozpitá

a snažíš se mě zase jednou rozesmát.

Jako malé dítě,

které možná ví až moc.

Na pohádky už nevěří,

ale ví jak krutá dokáže být noc.

Se ti můžu zdát.

A tak se zase snažím,

přes okraj světa odlétat…

Třeba bys to chtěl,

možná trochu pochopit,

Proto hledáš význam slov,

které ale nejdou vysvětlit.

A proto se zase zkoušíme,

navzájem znásilnit.

Pak být chvíli tiše,

usnout, spát, nic necítit.

A jednoduše, přeletět přes okraj světa….