Borat

Film Borat je napůl fikce a napůl reality show o primitivním reportérovi z postsovětské země, který do Spojených států přijíždí natočit dokument o životním stylu na západě. Hlavní postavu Borata vytvořil Sacha Baron Cohen, známý už svými výstřelky z udílení cen MTV či z filmu Ali G Indahouse.

Film Borat vzedmul vlnu protestů, stížností a žalob nejen ze strany některých Američanů, kteří se nechali vyprovokovat k rasistickým vyjádřením, ale také ze strany Židů, kteří se cítí pohoršeni. Něco podobného snad způsobil naposledy Monty Pythonovský Život Briana, který je dnes považován za jednu z nejlepších komedií vůbec. Borat však není „jen“ komedií, plnou bizarních scének, je i něčím jiným.

Je jistě dobré usilovat o nějaké ideální soužití a toleranci, ale i přesto tu stále bude žít všudypřítomná xenofobie, dál bude existovat rasismus či sexismus. Lidé je pečlivě skrývají a problém nastává ve chvíli, kdy je Cohen „celosvětově“ umravňován a napadán za to, že právě na tohle upozorňuje.

Obviňuje dvojakou morálku západní společnosti. Přece není obvyklé, aby ve svobodné společnosti bylo normální říkat něco jiného do kamery a něco jiného mimo ni.

Borat je skutečně odporná a provokující figurka. Líbá muže na potkání, vysmívá se inteligenci žen, onanuje na ulici, pobíhá nahý po hotelu, neumí používat záchod a do melodie americké hymny pěje verše oslavující Kazachstán.

Sacha Cohen je naopak vzdělaný britský historik s diplomem z Oxfordu a nestřílí naslepo. Útočí na zkreslené představy Američanů a lidí západu o východní Evropě, které jim splývají v jeden přelud divoké vesnice plné znásilňovačů, prostitutek a teroristů, kde všichni mluví „divným“ jazykem a mají více než jednu manželku.

Cohen těmto vidinám nadchází, nadsazuje je a nejlépe tak ukazuje jejich opravdovou směšnost a nesmyslnost.

A Spojené státy si vybral možná právě proto, že tady je zřejmě nejvíce znatelný paradox úzkoprsé morálky, která je mnohdy jen nepovedenou a pokryteckou tapetou přes řádně zpuchřelou zeď.

Role Borata se ale ubírá ještě dál. Svou pečlivě nalíčenou kostrbatou angličtinou ze sebe dělá prostého idiota z venkova, který budí nechuť, avšak jeho předsudky a „fobie“ týkající se Židů, nejsou o nic menší, než předsudky postaršího amerického kovboje, který se snaží Borata přimět, aby oholil svůj knír, protože tak připomíná islámského teroristu.

A nejsou o nic horší než reakce publika na rodeu, které aplauduje jeho šelmovským větám typu: „ať George Bush vypije krev všech irácký mužů, žen a dětí; nebo ať je vyhlazeno obyvatelstvo irácké země“.

Film Borat není ani antisemitský ani nenávistný. Snaží se být nedogmatický a bez hranic určených západním politicky-korektním diskurzem.

Slabší místa přicházejí ve chvíli, kdy Borat nepůsobí tolik potrhle a spontánně, kdy dojde na hrané výstupy. V těchto místech se děj trochu zpomaluje, ale není to nutné pravidlo, protože takové židobraní je prostě vynikající, ad absurdum jdoucí humor ze staré školy.

Cohen zmínil určité paradoxy západní společnosti. Jenže která společnost paradoxy nemá. Borat cestuje po morálkou posedlé Americe za umělohmotným snem, přichází o iluze v karavanu s opilými mladíky, když sleduje porno se svou vyvolenou v hlavní roli.

Cohen udržuje nadhled až do konce a film tak neztratí na dynamice a nestává se nějakým vyviňujícím se pamfletem, který je neúměrně natažený. Sám autor je tomu všemu sebekriticky přítomen. Snímek Borat je odvážné vykročení na cestu, na které lze říkat věci vážné, velmi nevážně.