Osmnáct měsíců svého „ředitelování“ Památníku Lidice v rámci předvánočního zamyšlení rekapituluje JUDr. Milouše Červencl.
Ředitelem PL jste se stal od 9.5.2005 na základě výběrového řízení a vedení PL jste přebíral v nelehké situaci. Co jste tehdy viděl jako největší problém a jak se vám ho podařilo - daří řešit?
Na největší problémy jsem byl upozorněn vedením MK ČR ihned při nástupu. Na prvním místě to byla stavební rekonstrukce muzea a instalování nové multivizuální expozice, kde s ohledem na úmrtí předchozí ředitelky paní Ing. M. Tělupilové a problémům s veřejnou soutěží došlo k výrazným termínovým skluzům. Nakonec bylo nutno se souhlasem MK ČR posunout termín zahájení provozu muzea z plánovaného 28. října 2005 na 10. června 2006, což dobrému vyznění celého projektu jen prospělo. Dalším problémem, který bylo nutno urychleně řešit, bylo náležité využití rehabilitovaného Památníku a jeho zařízení pro další naplňování jeho poslání v souladu se zněním Zřizovací listiny. Tehdejší pan ministr kultury P. Dostál, který má hlavní zásluhu na tom, co se zde podařilo v rámci naplňování vládního programu na obnovu této národní kulturní památky uskutečnit, lakonicky poznamenal něco v tom smyslu, "to jsem zvědav, co s tím teď uděláte, čím naplníte činnost Památníku Lidice, protože mnohdy je jednodušší kulturní objekt stavět než jej provozovat..."
Držím se od počátku motta "Lidice žijí" a kromě základních úkolů při správě a provozování této NKP se zde snažíme prioritně věnovat mládeži a pedagogům různými formami vzdělancích a soutěžních aktivit, cíleně přitahovat znovu pozornost zejména mladší generace k osudu Lidic (MDVV Lidice, mezinárodní vědomostní soutěž pro mládež "Lidice pro 21. století", celostátní přehlídka dětských pěveckých sborů "Světlo za Lidice", akreditované semináře pro pedagogy atd.), pokračovat v publikační činnosti a kromě jiného v neposlední řadě vrátit obci kulturní aktivity, které se po zániku kulturního domu z větší části v minulosti vytratily (Lidické kulturní léto, Lidické zimní večery). Kontinuelně pečujeme o lidické historické sbírky i sbírky moderního výtvarného umění a znovu se snažíme navazovat na bývalou spolupráci s podobně postiženými místy v Evropě, ale i ve světě v rámci projektu "Světlo za ....", kdy už máme za sebou komponované pásmo s francouzským Oradourem, před dokončením je pásmo s Chodžaly-Ázerbájdžán a připravujeme obdobný program s Ruskou federací, Marzabottem - Itálie a Kalavritou - Řecko a věřím, že časem i s Chatyní - Bělorusko a Kalištěm - SR.
Nakolik se nám daří plnit naše představy, nechť posoudí návštěvník PL i nadřízený orgán...
Památka, kterou spravujete je svým způsobem specifická. Každý hrad,
zámek, skanzen nebo zoologická zahrada jsou pro veřejnost pochopitelně atraktivnější a ani rodiny s dětmi se nemusí se tam obávat žádných možných depresivních zážitků jako v Lidicích. Jak to vidíte vy?
Je jisté, že v popisovaných zařízeních má provozovatel v tomto smyslu asi jednodušší život. Samozřejmě také musí překypovat nápady, jak přilákat návštěvníky, není-li to přímo kultovní místo, s přednostní pozorností cestovních kanceláří. Asi není třeba zdůrazňovat,že vztah oficiálních institucí,ale i škol a rodin se k Památníku Lidice po roce 1989 přece jen diametrálně změnil k horšímu a je jen na nás, jak znovu neotřele a nenásilně přitáhnout pozornost návštěvníků a zejména mládeže k tomuto místu neboť "národ, který nezná svoji historii je lehce manipulovatelný anebo si jí musí prožít znovu...", to není z mé hlavy, to říkají historici a pedagogové. Jsme proto nuceni poněkud balancovat mezi vlastní pietou a na druhé straně místem, které je předurčeno k výuce historie. Dnešní mládež je podle našich zjištění přece jen dospělejší než si my starší myslíme, je tudíž díky informačním médiím také "otrlejší" a i když je mnohdy otřesena expozicí muzea, je jí to druhoplánově jen k dobru, protože se musí nutně zamyslet nad současnými projevy nacionalismů, rasismu, xenofobie i totalit ve světě kolem nás. Pravdou je, že nelze spoléhat na rodinné výlety, pro ně opravdu, kromě pietního území a Lidické galerie není Památník právě přitažlivý, ale právě proto sázíme na školní zájezdy z ČR i ze světa, které bývají lépe na to, co zde uvidí, svými pedagogy připravené.
Přímých pamětníků tragických událostí ubývá a zůstávají jen přenesené vzpomínky, publikace a zejména vlastní multivizuální expozice jako nejpůsobivější svědek poměrně nedávné a přece pro mládež tak "prehistorické" tragédie Lidic. Jinak tomu ani být nemůže.
A o to je naše činnost nepoměrně složitější a rizikovější, a nedá se ani nikde příliš opisovat, neboť Lidice jsou největším tuzemským památníkem druhé světové války, který má srovnání pouze v některých evropských zemích (Památník Terezín je pamětní místo jiného druhu a nadnárodního významu z hlediska počtu mezinárodních obětí, které jím prošli atd.) Nezastíráme, že naše cesta není mnohdy bezchybná, je cestou pokusů i omylů, ale doufám, že těch pozitivních výsledků je přece jen více.
Lidice, to není jen vlastní muzeum, ale také Lidická galerie, kulturní vystoupení, soutěže pro děti a mládež, Růžový sad, svatby... Z čeho jste měl za dobu svého ředitelování zatím největší radost a co chystáte napřesrok?
Těch radostí bylo hodně, například:
- že se nám tak dobře ujala převzatá divadelní představení i koncerty, vždyť všechna máme dopředu do března prakticky vyprodána,
- mám upřímnou radost, že se s takovým zájmem setkaly svatby v Růžovém sadu, letos zde bylo oddáno celkem 20 párů
- že se nám dvojnásobně zvýšila návštěvnost proti minulému roku a že nová expozice muzea má úspěch,
- že jsme hned v prvním ročníku měli tak velký úspěch s vědomostní soutěží pro mládež,
- že se tak dobře ujala myšlenka uspořádat zde v příštím roce celostátní přehlídku dětských pěveckých sborů
- že se nám dařilo zaplnit všechny semináře pro učitele,
- že se nám daří udržovat pietní území a Růžový sad v tak vzorném stavu,
- že jsme zde uskutečnili tolik krátkodobých výstav... a tak bych mohl pokračovat...
Ale víte, co je asi největší radost? Když vidíte kolem sebe spolupracovníky, kteří s takovou vervou dělají tolik aktivit nad své běžné povinnosti a jak rychle je tzv. vzali za své a jak jsou dnes spolehlivě samostatní při organizování akcí o nichž ještě před rokem neměli ani ponětí. Ono se to tady jinak než se zapálením pro věc dělat nedá! Tak to je ta hlavní radost, stroj běží a je jej potřeba občas jen trochu slovně promazat a vyrovnat jeho správný směr.
Pro PL je také důležitá spolupráci s OÚ Lidice. Teď máme čerstvě po komunálních volbách, co s novým zastupitelstvem chystáte nového?
Nové obecní zastupitelstvo se jak svým programem, tak i verbálně hlásí ke spolupráci s Památníkem Lidice. Já to jenom vítám, protože jsem od prvního dne přesvědčen, že navenek musí být Lidice návštěvníkem vnímány jako jedno tělo. Pan starosta to vnímá stejně. Myslím, že zastupitelstvo má před sebou celou řadu aktuálních úkolů a já jej nechci příliš zatěžovat našimi aktivitami. Pomáhali jsme nedávno při rozsvěcení vánočního stromu v Lidicích, s panem starostou Marešem jsme se dohodli na pokračování při pořádání svateb v Růžovém sadu v roce 2007, nadále budou s námi spolupracovat při přípravě pietní vzpomínky a při přípravě přehlídky dětských sborů. Až bude mít obec nové oficiální webové stránky, provážeme se navzájem odkazy včetně místní knihovny. Také chceme spolupracovat při druhém ročníku Folkového festivalu a Loučení s létem. Dohodli jsme si systém rychlé výměny informací a já myslím, že když se nám vše toto v příštím roce podaří, položili jsme dobrý základ pro dlouhodobou efektivní spolupráci nejen mezi těmito dvěma složkami obce, ale postupně i s dalšími subjekty působícími v Lidicích.
Jitka Lenková
