Telefon

-         Musíme končit, miláčku.

-         Ty už mě nemáš rád, pejsku?

-         Ale mám, to víš, že mám, kočičko.

-         Proč teda chceš tak rychle končit? Mluvíme jen půl hodiny.

-         Čeká na mě práce.

-         Teď? Před půlnocí?

-         Dobře víš, že dělám když je třeba – a navíc v noci je aspoň klid. Kdybych tu práci nevzal já, skočí po ní konkurence. A pejsek by co? Pejsek by neměl na dárky pro svou kočičku.

-         Tak si se mnou ještě povídej! Řekni mi něco hezkýho!

-         Jsem zrovna v terénu, zlato. Běž už spinkat, miláčku. Ráno ti zavolám.

-         Ještě jsem chtěla říct něco důležitýho.

-         Ano?

-         Moc důležitýho pro mýho pejska.

-         Vážně? Jsem jedno ucho.

-         Moc tě miluju.

-         To je hezký, kočičko.

-         Pejsku?

-         Copak?

-         Ty jsi nějakej netrpělivej.

-         Stojí mi tady práce.

-         Chichi, chichi. Práce??! To bude něco jinýho…a já vím co. To máš za to, žes nepřišel.

      A nejsi u nějaký jiný ženský, že ne?

-         Kočičko! Běž už spát, jsi moc unavená a máš černý myšlenky.

-         Tak mi řekni, že mě máš rád.

-         Mám tě rád.

-         A nejsi někde jinde než v práci?

-         Ne, nejsem, ale jestli tu zakázku brzo neudělám, tak budu.

-         A kde?

-         Ani se neptej. …

-         Ty se zlobíš, miláčku.

-         Ne, kočičko, ale musím jít makat. Čas letí. Zavoláme si zase zejtra, jo?

-         Tak jo, kocourku, moc tě miluju.

-         Já tebe taky, ahoj.

-         Kocourku…

      TÚT, TÚT, TÚT…

-         Ženská zatracená, ulevil si kasař, vypnul mobil a začal vrtat trezor.

/17.ledna 2007, 10:28 hodin/