|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Krajina pluje mořem
z jehož hladiny se odráží
její krása.
Pluje útesem
a kameny na ni padají,
ale vítr se jich dotýká
a odnáší je pryč.
Potápí se pod hladinu
a dýchá.
Setkává se zde
se sestrou tyrkyzů
políbí ji
a zase do ztracena uniká.
Vlny jí vzdávají poctu
a prsty u nohou jí líbají
nebe se sklání
aby nabralo do rukou
tucet mořské pěny
a hvězdy s měsícem
jí nový šat sluncem zšívají
Pluje břehy,
pluje časem
a nikdy nezestárne
všechny živé
oslní svým jasem
nevšímavé
promění ve všímavé.
Je krásná.
|
|
|
