|
| |
 |
Vlak do stanice Prosperita
Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 10.2.2002 (18:15:50), v časopise 28.2.2002
|
|  |
VLAK DO STANICE PROSPERITA
Jsem málo ctižádostivý, dost možná nechápu, že rychlík, co mě měl odvést do stanice Prosperita už dávno, dávno odjel a další z mého nástupiště hned tak nepojede, pokud ještě vůbec kdy. I ta zhrzená zloba na okolní svět, nedokážící ocenit mou krystalicky čistou prostotu, i ta v tom je, a vem to čert, možná jsem prostě jen nula z Nulákova a dobře mi tak. Co vím jistě je, že když se k vedlejšímu stolu usadí dva bezchybně splečensky ošacení mladíci, k pokochání dokonalí gentlemani, na stole před sebou udělají místečko pro své předrahé mobilní telefony, jistě schopné zobrazit v mžiku kurs akcií na burze na Gama Cassiopea, na klín položí své space-design laptopy, už se mi začíná přitěžovat. Zatímco já se pokaždé placatím za stolem deset minut, než mě kdo zaregistruje, oni jednou krasojuknou na přehezkou servírku a už je u nich. Světácky majetnickou intonací zašveholí ten mladší, s dokonale nagelovanou kšticí, cosi o dvou sklenkách Jack Daniels Blue Label a už se může čile rozproudit zcela zásadní debata, v níž ke každému třetímu slovu marně hledám český ekvivalent ve svém vyzívaném „velíně“, co mi sedí na krku. Fakt je, že s japonskou ekonomikou to jde v posledních měsících kurevsky do kopru, jak tak poslouchám.
Zklamaně obhlídnu dno pátého půlitru a než se mládenci dostanou od statisíců k milionům, stojím už v mrholení před lokálem se zapálenou poslední Startkou. Komu čest, tomu čest, hoši se vypracovali a mě je dopřán pocit bláta na jejich manažerské obuvi.
Co se mé osobní ekonomiky týče, zítra je patnáctého a když nezaplatím domácímu nájem za poslední dva měsíce, můžu se směle poohlédnout po něčem ještě skromnějším, což si dovedu představit už dost těžko. No co, třesky, plesky, jsem jaký jsem, není nad zdravé sebepodceňování, čím méně od sebe budu čekat, tím méně budu zklamán. A do zítřka je daleko. Jen se přecpěte, zadavte se dojmem vlastní dokonalosti, přemoudřelosti a vyjímečnosti. Ať vám zaskočí kaviár v krku! Strčte si šplhání po karierním žebříku někam, hejsci makléřští...
Zdali ještě má otevřeno večerka u nás v ulici? A vida, má! Dej mi, prosím tě, placatku rumu a Startky, Mileno. Díky. Ale jo, jasně že to zaplatím, zrovna teď nemám, ale mám rozjednanej fakt tutovej kšeft, v pondělí to přijdu zaplatit! Dík, dobrou…
|
|
|
