|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem toho názoru, že autor by za žádných okolností neměl interpretovat svoje dílo. Pokud to udělá přiznává svoje selhání. Přiznávám tedy svoje selhání, protože podle ohlasů a hodnocení se mi zdá, že Kurva nebyla dobře pochopena. Dovolím si proto luxus její interpretace.
Námětem básně je okamžik rozchodu vnímaný jejím lyrickým hrdinou. Jeho duševní stav a prožitky. V okamžiku rozchodu je celkem přirozené, že za tuto situaci můžeme chtít někomu dát vinu: buď tomu s kým se rozcházíme nebo sobě. Lyrický hrdina dává vinu sobě. Konkrétně dává vinu svému přepjatému postoji k životu, který vedl k tomu že sám sebe vnímal jako něco zvláštního a ve skutečnosti byla realita jeho života značně chudá. To je vyjádřeno rozporem mezi „námětem na román“ a „nepopsaným listem“. Lyrický hrdina ve vypjaté emocionální situaci soudí, že žil v rozporu s realitou ve svých představách a dospívá celkem logicky k závěru, že je blázen. Asi je potřeba zdůraznit, že jde o zpodobení momentálního duševního stavu a že tedy nejde o vyjádření nějakého dlouhodobého postoje, pocitu nebo snad dokonce programu. Co se týče „tiše umírám“, které se tak nelíbilo Gavrikovi, tak to je prosté vyjádření toho, jak lyrický hrdina vnímá svůj rozchod. Jde o malou smrt kdy končí něco co pro něj byl zcela mimořádně důležité. Lyrický hrdina je potichu, nebrečí, neřve, nic neříká a proto jeho vztah umírá tiše. Asi jde o příliš jednochuché, možná až laciné, vyjádření, ale protože autor usiloval o co největší účinnost volil prostředky, které pokládal za jednoduché a proto maximálně účinné.
Celá báseň má dvě časové roviny: jednak bezprostřední okamžik rozchodu a jednak jeho ozvěnu v době kdy se lyrický hrdina vrací z místa rozchodu domů. Tyto časové rovíny se prolínají ve druhé části básně. První polovina druhé části se vrací k bezprostřednímu okamžiku rozchodu, ale z vnějšího pohledu. Zatímco první část se koncentrovala na pocity lyrického hrdiny, druhá část popisuje jeho „akci“ z vnějšku. Dominujícím motivem je v tomto případě rezignace. Lyrický hrdina ví, že v příštích několika vteřinách něco na čem mu mimořádně zálaželo neodvratně skončí. Pocit prázdné hlavy vzniklý přetlakem emocí je moje osobní zkušenost, kterou jsem si dovolil použít. Lyrický hrdina pak odchází domů a poněvadž je v trochu iracionální náladě nejede domů tramvají ale putuje nocí pěšky. Jak asi čtenář poznal, jedna část jeho cesty vede parkem a protože je v krajní depresi napadají ho sebvevražedné představy. Osobně to v takové situaci považuji za odpustitelné za předpokladu, že se z toho dotyčný vyspí.
Poslední část básně útržkovitě zachycuje několik momentů ze spáteční cesty a už zřetelně naznačuje, že lyrický hrdina se nám zklidňuje a že sebevražedný impuls nezrealizuje. Ty pálící ruce jsou poněkud křečovitým odkazem na Piláta Pontského. Hrdina se prostě chce zbavit něčeho co je už minulostí a co by pro něj bylo už jen zátěží. Noční můra je pryč.
'Co se týká Matějovi výtky z přeplácanosti. Báseň byla původně zhruba tři krát delší. Jak už jsem napsal usiloval jsem o maximální účinnost a proto jsem ji důkladně proškrtal. Výtka z přaplácanosti mě proto svým způsobem paradoxně usvědčuje v tomto směru z úspěchu. Je fakt, že neředěný sirup se k pití moc nehodí a že není mnoho lidí, kteří by pili neředěný líh.
Unseenovi se asi nelíbili laciné rýmy. No s tím že to na něj nezapůsobilo nic neudělám, prostě neúspěch. Usiloval jsem úmyslně o jednoduchost. Asi se mi to podařilo, ale nebylo to kvitováno s pochopením. Chápu, že milovníky jemné sofistikované poezie něco takového nemůže uspokojit.
Autor měl při zveřejňování Kurvy dost silnou obavu, jestli čtenář bude dostatečně rozlišovat mezi ním a lyrickým hrdinou. Chtěl bych věřit, že je každému dostatečně jasné, že použití ich formy neznamená stotožnění autora a lyrického hrdiny. Kurva je do exrému protaženou hyperbolou. Doufám, že čtenář si uvědomuje, že žádný člověk se to žádné básně dost dobře nevejde.
|
|
|
