Jdu si takhle večer noční tmou. Přemejšlím o životě, lásce, penězích, a prostě o všem, co lidi trápí a ničí.

Kouknu se na horu a obloha vypadá jako povlečená černým sametem  s bílými flitry.

A jak jdu tak něco cítím – pach neštěstí. Obrovskou energií smutku chaosu v srdci.

Je to jedna mladá dívka,

V koutě něhybně klečí a potichu si tam brečí. P

Pro všechny své potíže a nesnáze,

Co se přihodilo hned pozná se.

„Děvče?!“ zavolám  a přisednu si k jejímu tělu.

Zvedla hlavu , a v mém srdci zkrat.

Jako by hodil do srdce střep,

Zapuchlý jako sousedský klep

To musí být Boží jen překlep!

„ Romi, pomoz mi, prosím!“ Uvzlykaně řekla mi. Věděl jsem , kdo to je. Je ta, pro kterou celé noci nezavřu své oči, ona, pro kterou tak dlouho žiju.

Tváře měla celé černé, neboť ji pláčem stekly linky až k bradě. Objala mě, ale tak pevně , že jsem měl pocit, jakoby se mě už nikdy nechtěla pustit.

Já pořád v šoku, pomale ale jistě začínám se klepat,

Srdce mé začalo rychleji a rychleji tepat,

Slzné kanálky už slzami skoro plné jsou,

Utišit  rychleji lásku musím svou.

„ Já šla za ním, a byla jsem úplně v poho. Normálně jsme se smáli, a skotačili.A jako tak normálka. Ale potom jsem ho chtěla políbit. A já se zděsila. Když jsem se sním líbala, tak se mi ten polibek zdál krásný, protože jak jsem otevřela oči, viděla jsem tebe! A potom jsem se podívala ještě jedno a byl tam můj miláček. A už jsem necítila nic!“ vyplkla s hromadou smutku a pláče.

Jako by se ve mně něco hnulo. Nepříjemné nutkání a pocit viny. Ale nemohl jsem jinak. Zvedl jsem ji pomalu hlavu, vzal ji za bradičku, a přitiskl její rty k mým. Polibek jsem ji dal a poté řekl: Neboj se má lásko, já ti pomohu.

A následovali další polibky. Naše objetí rtů bylo pevné jako spojení moře a pláže.

A tak jsem s ní noc celou noc strávil ,

Vedle ní, brečel a její problémy trávil.

Ráno už bylo vše pospolu,

Po dlouhé době jsem už zase spolu.