(Maminčina matička byla pro nás děti baba,

říkala nám: Necigaň! Ale už jsem mrknul.

Jenže mi to připomnělo, že matčina teta

neměla prý slzy: V sumerštině Eden – poušť.

Stejně jako laguna.) Sviť nesvisle ať se vrtí,

dva berani, protivně, pomaličku pomali, aby světlo křesali.

Jsme s partnerkou současníci, prý nám při tom

chrastí kosti, zlé i nezlé jazyky.

Pomaličku pomali, aby světlo křesali.