U 2 „Achtung Baby“    
Znáte to, rok od roku je datum ve vašem rodném listě méně a méně aktuální a doby minulé, kdy jste nejméně jednou týdně poseděli a popili s partou „nejvěrnějších“ přátel, definitivně mizí pod nánosem prachu současné všednosti a věcí budoucích.
O to větší radostí je zazvonění telefonu v nečekanou chvilku a hola, hola, přítel z oněch let, kterého jste měsíce neviděli, nabízí návštěvu. Právě se vrátil ze stáže v Chicagu a vy jste zrovna dorazili domů z práce, 183 cestou z Proseku, takže se to jeví jako velmi solidní námět na nevšední večer!
A když už jsme se tak pěkně sešli, což si takhle dát nějakou tu naší?! A ruka šmátralka loví a chmatá po Achtung Baby od U2, slovutného to opusu, jedenáct let tomu zpět.
Tlustý booklet, plný fotek Trabantů, Berlína a nadšení z pádu železné opony a hlavně, nemající snad jediné slabé místečko, vždyť z něj irská patička vytřískala celých 5 singlů a mohla by i víc. Já vím, spousta vás namítne, že není nad Joshua Tree, ale nejnostalgičtější vztah máte obvykle k deskám, které se dostaly do vašich slechů jako první od onoho intepreta a bylo-li to navíc v těch nejemotivnějších letech dospívání, oj! Even Better Than The Real Thing, Mysterious Ways, The Fly, One (mající hned tři klipové podoby, ta s bizony je nepřekonatelná…), Who´s Gonna Ride Your Wild Horses… Toť útok na srdeční komorou, najednou jakoby to bylo všechno bylo včera a vzpomínky se vybalují jak kliknutím myši na soubor.
Ale večer uteče jako voda, najednou je na hodinách čtyři ráno a protože už nejsme žádní mladíci, je načase na kutě, abychom to zítra rozdýchali a svěže vkouzli zpět do „dospělácké“ reality…
A i když už vyčerpaně odfrkávám, zachumlán do peřin, stále mi v uších sladké tóny zní, to byly časy, to vám povídám. A co vy a U2? A neříkejte, že vás nikdy nebrali?!