ČAS

Tak pohlcující, nikde nekončící

dračí tlama svírá mé srdce.

Až za hrob trvající věčná iluze.

Krev tepe v mých žilách,

stále zrychluje.

Promíjím si ve všech vinách,

svítá naděje.

Ticho je přítel v dobách smutku,

to už teď chápu trochu víc.

Já nechci málo, to vím vskutku,

jenže už nemám vůbec nic.

Zatím se choulím v klíně tvém,

a co přijde zítra? To čert vem.

Neoblomné ticho se mísí s tmou,

zrazuje mě vlastní přítel,

přátelství se stalo dohodou.

To skličující ticho ve mně bloudí jako nenasytný červ,

jenž žije z lidského strachu.

Bojím se ticha jak černého mraku.

To zatraceně hloupé ticho

prochází mým tělem.

Tak strašně marné ticho

se opravdu zdá být červem.

Mrazí mě v zádech

já znám svůj osud.

Slyším tvůj nádech,

zmítá mnou dosud.