Sjela výtahem. A časem, jeho vlastní krví, hodinky, linky se zapsanou budoucností a sliby. Prošla kolem trocha beznaděje
Roztál šlehačkový krém malých radostí, co svět dělaj krásnějším a stojí za to pro ně žít.
Vyšla z vchodových dveří Zacpala si uši tak, aby to nikdo neviděl vzpomínkou a přítomností.
Nová fontána pocitů
Ano, lidé stále odumírají, lehce napravitelní až k neuvěření
Nastavila dlan Chran nás Bůh před hříchem
Jako tma
-nepršelo-nemluvil vzduch, žádný otazníky, nic
Tanči Každý krok tolik bolí – já vím
Mým tichem, prosím, ještě jednou a nikdy ne naposled, prosím
Babičko! Ještě zamávat, pořád je totiž o co stát!
Proč ses nepodívala z okna? Děláš to přeci vždycky, druh milující sluneční paprsky i blesky tentokrát
Omylný pohled do očí a sníh. Kluk roztančený všednostmi opuštěnců. Černý triko, Lebka - nůžky - něco v koutcích až směšně smutného a stín, kterého se sama bojíš
Možná šel ze školy domů Možná hledal pravdu u vševědoucích stromů,
tak jako já Sní Usmál se
Podívej, má na rtech květy včerejšího nebe a obláčky mu v očích kreslí srdíčka jako v deníčku pubertačky, bylo to hezký.
Linie v řadě dlažebniček, koupená černota slunečních sklíček, u kasáren,
hráli tam volejbal a jenom on stál tak nervozně ruce v kapsách. Nevinnost Vítr a ticho
Mluvili hlasitě. Tančilo duo čarodějný slet, dítě, jsme zločinci rána a modré.
O zítřcích nesmíš ted přemýšlet.
Našla to v nich, ten Strach. Sdružení pastelových vůní na dálku, clony proti pylu Milování a všemu, co k tomu patří, Láska Trůny z krabic od mlíka, ta tíha Štěstí Ta dálka, zdraví Ráj – bolí hlava – diagnoza – pravda - něco se děje to už se stává, Krásu... Tu taky Jo
Smálo se slunce, a brečely mraky pak už to bylo doopravdy vše
-.-.-.
Naproti pán na kole, pro valčík a pro ně Starý před válkami v lidech bezzubý úsměv jejím směrem Dnes se i s city pořád perem
...Věříme v ní... a v semafory spoléháme...
Zavři mi oči, zkusím být klidná. Utíkáš
Uprostřed sebe – otče náš. Málo korálků ztracený krucifix Dlaně sepjaté ve spánku
Spadla jsem u tety, natrhla si ret
Kdybys věděl, že je to naposled, pamatovali bychom si nás jinak?
Vratme to, prosím. Prosím, dej mi nějaký zbytečný slib, prosím
Pantuju věčnost do těsných přihrádek.
Tak tedy -ahoj- -A nezapomen- -Slibuju-
(Sejdeme se v Montogu,...)
Mám Tě uvnitř. A lítám. Lítám kolem zeměkoule a pod vesmírem, je to tady dost divný,víš? Lítám v tom všem, jako má sukně před chvílí Ti naši soukromí motýli. Musela jsem se sobě smát
Byl bys rád, kdybys to věděl?
Nervozně opřená o strom, ...Poprvé, Culil ses a klidně seděl.
Lampy, ještě nesvítí Slza Tvá krouží u stěrače – padne
Udělej tečku všeho pláče, city jsou občas mile žádné
-.-.-.-
Jsem ráda za tu hezkost Dnešního dne A kusovek koupených před uzavřením
Za Tebe
Sním
O mrzutých prodavačkách
Spěchají domů, políbit děti na dobrou noc, pohladit je po vlasech, přečíst pohádku o holce a princi, třech oříšcích a něčem novém, Aby si toho pak v životě dokázaly vážit
O malých dětech O nich
Že to jsou správní borci a nevědí o tom, mám je ráda
O tom, jaký je to bez Tebe
Stíny Tvé, ledové rty a Měsíc. Rámě,
svou nedůvěru k mámě mám to všechno kdykoli si vzpomenu...
Paradoxně obracíš hlavu na polštáři vedle mě Dívám se a nemám odvahu pokusit se o nádech
Takhle bych chtěla umřít
|