Nerezavějící Zuzana Navarová se skupinou KOA vyprodukovala již třetí společné album. Jmenuje se Barvy všecky a pokud se do něj posluchači ponoří, pak se jím mohou nechat unést.
Předešlá dvě alba Skleněná vrba i Zelené album (živá nahrávka), měla u fanoušků folku celkem výraznou odezvu. Zájem o ně byl možná zapříčiněn zvědavostí, jak se po odchodu z Nerezu promění Zuzaniny tvůrčí schopnosti. Právě Barvy všecky však ujišťují, že o kvalitách drobné ženy s brýlemi se už nemusí a vlastně ani nemůže pochybovat.
Tři písně napsal Mário Bihári, jenž nahradil Ivana Gutiérreze na postu zpěváka. Ostatních jedenáct textů jsou v režii Zuzany Navarové a pod skladbou Taši delé je jako spoluautor uveden Ivan Gutiérrez.
Album je pestré hlavně díky množství jazyků. Zní na něm romština, arabština, maďarština či polština. České verše ale v písních stále hrají prim. O Navarové by se s nadsázkou dalo říct, že je folkovou básnířkou. Její poezii nechybí obraznost, což potvrzuje obraty: „Kde jste mí kumpáni nahořklých nocí“, „to, že z touhy malá je petlice na kliku“ nebo „mám v duši čisto v srdci jisto, místo, kde slunce vstává“.
Biháriho zpěv je jistý, odlehčený a jeho kuriózní čeština dobře zapadá do poslední písně Řekni mi, Bože. Kromě češtiny a mateřské romštiny užívá také anglický jazyk, jímž tlumočí interpretčin odkaz ve skladbě Taši delé anglofonnímu světu.
Deska je zvládnuta i po instrumentální stránce. Její rytmická svižnost je přitom zajištěna pouze kontrabasem Františka Raby, klarinetem, akordeonem a klavírem Mária Biháriho, perkusemi a bicími Camila Callera a kytarou Omara Khaouaje.
Barvy všecky je prožitek i požitek, který by si zasloužil kolem sebe nějaké to vzrušení. Paradoxně se to povedlo profesionálům z Akademie populární hudby při trapném nepředání Anděla právě Zuzaně Navarové a kapele KOA. Věřím ale, že posluchač bude mít ruku jistější.

Zuzana Navarová d. T. & KOA: Barvy všecky (Indies records 2001)