šedé (Občasný,Šéfredaktor) - 21.6.2007 > Přiznám se, že jsem je nezvládl přečíst naráz tak, abych až do konce udržel pozornost. Jsou poměrně hutné, na to, abych je mohl číst po tak velkých celcích, a jsou v pravém protikladu k mnou oblíbené vzdušné a zdánlivě banální poezii :o), tak to radši vezmu popořádku a ke každé jedné zkusím něco málo (čistě subjektivně a s ohledem na těžkou komunikaci mezi mnou jako čtenářem a subjektem básně) napsat.
Na první je zajímavé zejména to, že básník, ač žena, popisuje onu skutečnost barvitě až prožitě, z čehož usuzuji, že je buď velmi empatická, nebo bývala dříve mužem. No, je poměrně slušně napsaná (tak jako i publikovatelně...ony taknějak všechny)...ale efekt lehčího šoku z jejího filosofického potenciálu, který se asi měl dostavit, se nevím proč, nedostavil. Jinak poměrně čtivá a srozumitelná.
Druhá mě víceméně minula.
Třetí mi dala zabrat...sice jsem si nepochutnal, ale něco po ní zůstalo. Je to ten typ textu, nad kterým se přemýšlí i dlouho po zavření knihy, popř. okna. Má poměrně svíravou náladu. Je mi něčím nepříjemná.
Za bílého dne - je pro mě zatím nejcivilnější a četla se mi nejlépe. Má spoustu zajímavých obratů a asociací a drží docela dobře pohromadě. Asi bych to neměl psát, ale nejvíc se mi z ní líbí poslední strofa. Svým způsobem odlehčuje to co jí předchází.
Monolog - na to, že má formu zpovědi a jaké používá prostředky je ještě ucházející.
