Víte vy, co je to moře?

Co je to svobodné moře?

To je ta černá obloha, když

přechází stříbrná v šedou,

ten vítr v korouhvích.

Boje si blbá:

„Kde vzal důvěru ten chlapec,

což se přes den nenaučil,

komu zaplatil ten tanec,

když teď je plný nových sil?“

Jak málo vím, já

světoplavec,

místo velkých dálek,

snad jen lásku v přístavech.

Ta mě lehce líbá na plec

na mém lůžku z kocábek.

Je to můj přítel na majáku?

S loučí smutně obchází,

pozbyv dětství a jeho vrásky:

„Odplujte mi od obětí,

nebo na skaliska narazí

vaše loďky, koráby.“

Svítil mi na cestu,

bych mu odpuštění dal,

neslyšně pak padl

do příboje….

Nad jeho ztrátou já jsem

zaplakal.

Jakobu Casanova!!!

Nebyl jsem k zulíbání

a milovali mne.

Neb já dokážu Vám,

že jsme hlupáci,

hledáme daleko mimo sebe.

„Příčiny všech našich protivenství,

nejdeme je všechny, přímo či

nepřímo v sobě.“