V novinách psali, že zdraží benzín a cigarety Autor: honza_bordovicky (Občasný) - publikováno 9.7.2007 (23:17:20), v časopise 11.7.2007
Pár příběhů z chladného a deštivého Brna
Věnováno
Jaro
Celou noc sníh pleská na střechy projíždějících tramvají - nesedíš v žádné z nich.
Týdny osahané jak prsty na rukou s mrazivou dvoukorunou na nebi jsou spirálou bez konce. Ptáš se mě: Vodíš si na pokoj buchty?
Domů se vracím až k ránu kdy sotva udržím klíč a pak jím zarachotím ve dveřích bytu prázdného jako celý den.
. . .
Vteřina u semaforu na červenou
Celé Brno je zas na nohou. G se houpá u drogerie a řidič tramvaje křičí ze dveří: "Copak mě nevidíš?"
Nezbývá než hledat pokoru u černovlasých studentek ve vlaku do Žiliny.
. . .
Navzdory andělům
Dnes ti žádnou báseň nenapíšu. To raději na rohu koupím lahev vína a za jemného tikotu jara přibiji zimu na kříž.
Vidíš je? Ty zlomené charaktery co na chodnících hledají mince jak hledáme my své pravdy v asfalt zašlapané.
A i když v lahvi ubývá a přestože máš nejkrásnější bříško ze všech žen
dnes ti žádnou báseň nenapíšu.
. . .
Ruce mám od tiskařské černi
Cestou vlakem do rodného města - Prsk! Hrnek s čajem ulpěl v klíně - píšu básně na okraj včerejších novin vytažených z podmáčených bot.
Žárovka skomírá a blikne vždy jen na chvíli když výhybku myšlenek přehodím na tebe
Pak vystoupím a jdu nočním Vsetínem než v hospodě na nádru potkám svého anděla. Sedí tam každý čtvrtek, srká pivo a vypráví historky z mládí.
V téhleté tmě kdy mám jistotu jen bílého plátna na posteli.
. . .
Soudce z milosti (Báseň, která mi nedává spát)
Před dvěma lety nám vnikl do úlu a společně s kormorány co vraždí ryby nakradl strdí.
Znám to jméno a znám to město ale vím, že největší bolestí je bolest druhých.
Každá ryba má svého kormorána!
– – –
. . .
Dva krůčky od nekonečna
Kdyby ještě bylo světlo zastavil bych se před knihkupectvím a pozoruje encyklopedii vín trochu bych prohrábnul vlasy.
Už tě tam vidím stát poprvé tak nesmělou a všude je ticho že by bylo slyšet puknutí rtu.
Pak nesmělým výdechem z plic srovnám špičky bot s tvými a stojím dva krůčky od nekonečna – – –
. . .
Vytěžená půlka lomu
Včera jsem odhlásil hotel v Tatrách.
Koupit jenom půlku chleba přikrýt se dekou a vědět, že vytěžená půlka lomu získá přehled
až ji vezmem tu druhou
– – –
. . .
Sedimentovat
Chtěl bych vyřvat celému světu že Kundera je lepší než já.
Když slyším na schodech něčí pohyb - kroky do mého pokoje - mám poslední okamžiky dočíst stránku a požádat zdvořile srdce, aby tolik nebušilo, když bereš za kliku.
A pak – – – pak bych tu chtěl zůstat ležet - aspoň pár let - a po vzoru Doverských útesů
stávat se tvojí součástí.
. . .
Čistě teoreticky vzato
Když zimní vlak náhle zastaví v půli cesty a mašina vydechne do peřin nejasné budoucnosti pokládám tužku i papír a říkám si:
