|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Prosektura
Říkáme, že je zticha a je z klidu v úlevě.
Jistě teď sčítá všechny své.
V slovech, jimiž víckrát nenazve,
a v plicích stromů, tam jeho vůle je.
Hledí na něj, jak hledí na oblohu
s trýznivým odstupem hvězdáře
co, netečný přehlížel, -jak jen mohou?-
louku barev raněnou, když léto ji steh vypáře.
Je mrtev a je zticha a je z mlčení
a v tepnách se usazuje smola.
Jsou smrti, po kterých člověka už více není.
Ty špatné. Jen volá. Po tajemství volá -
A když v tomto kmeni neobjeví housle?
Jen pachtí se po pravdě. Jaký pach!
Zhášet semínka jisker v světluškách,
i v sebevrahu vysychá hudba. Je to zlé?
Je zlé když zpíval "Tolik nechci"?
Doznívá jak padající kůra.
Krutá bude prosektura,
podobná vivisekci.
|
|
|
