Alanis Morissette : Under Rug Swept  2002 (50:30min.)

Kanaďanka Alanis Morissette je ročník 1974. Svůj první vinyl vydala v necelých dvanácti, ve čtrnácti už měla v kapse kontrakt s velkou firmou MCA a v šestnácti album „Alanis“. Rok na to následovalo „Now This Time“ a Alanis se stala v Kanadě hvězdou. Mezinárodního respektu se jí ale dostalo až s třetím albem „Jagged Little Pill“, které se objevilo jako zjevení v roce 1996 a převálcovalo doslova celý svět, následované dlouhatánským turné. Alanis však nepropadla drogám ani manýrům slavných, a ani nápady jí úspěch nespoutal do komerčních šablonek. Hned po turné nadšeně, plna inspirace, zapadla do studia a nahrála album „Supposed Former Infatuation Junkie“ (1998). Desku nejméně srovnatelnou s „Jagged...“. Ale posluchačenstvo už bylo nasyceno, název komplikovaný a média měla už desítky dalších písničkářech, které chrstla na trh každá gramofirma ihned po úspěchu Alanis. O neúspěchu nemůže být řeč, ale pompa utichla, což přineslo více klidu a méně mediálního šumu.

Píše se symetrický rok 2002 a úvodní skladba „21 things i want in a lover“ vás nenechá zapochybovat ani na sekundu, že sympatická dlouhovláska se vrací v plné síle a zápalu, který jí je vlastní. S každou další skladbou se v tomto dojmu jen utvrdíte a než se nadějete, bude vám na displeji svítit 11 a hrát poslední „utopia“.

Znáte-li hojně hraný, úvodní singl alba „hands clean“ vězte, že je reprezentativním vzorkem z „Under Rug Swept“, které si Alanis poprvé produkovala úplně sama a po menších šarvátkách s Madonnou, vlastníkem labelu Maverick, ho letos vydává opět na této pobočce Warnerů.

Nemá valného smyslu propírat skladbu po skladbě, tím spíše, že album je skvěle kompaktní, dramaturgicky zvládnuté a je nemožné vypíchnout jednu skladbu před jinou. Snad jen, že místy je album pěkně řízné, asi nejvíce, co kdy vydala tahle dcerka Maďarky a kanadského učitele.

Pokud vám neučarovala některou s předešlých desek, tahle na tom  zřejmě mnoho nezmění a asi zůstane v kategorii „tu nějak zvlášť nemusím“, ale pokud jí rádi máte,  prosvětlí vám byt a budete si ji přehrávat často a rádi, a pohrávat si s myšlenkou, zda není vůbec nejlepší, co Alanis napsala.

Rozhodně dokázala, že výsadní místo v 1. lize písničkářek má zaslouženě a až na pár vyjímek (pro mě např. Tori Amos či Aimee Mann…) jí většina ostatních, vyrojivších se kolegyň,  může jen obdivně hledět na paty…