anae (Občasný) - 25.8.2007 > Jsem toho nepatrného názoru, že většině básníků jsou ti u moci srdečně ukradení nebo je ve svém idealismu vidí nejasně, protož o nich semtam píšou oslavné básně. Že unikají coby vesměs nepraktičtí lidé do snů a jsou často podivíny, je všeobecně známo.
K pomýlenosti básníků a jejich naivní idealizaci poměrů mohu jako příspěvek uvést např. báseň V. Nezvala
Stalin
Až bude navždy v míru žíti, který zajistil mu
Sovětský svaz a jeho lid,
až pozná jeho heroismus z filmů,
až pozná jeho heroismus z knih,
až pozná, čím byl všemu lidstvu Slovan,
až bude opěvovat zas jen sníh,
poněvadž zápas bude vybojován,
až všecko nepřátelství pomine,
pak naše v slunci narozené děti
budou Vám žehnat, Staline,
a všem nám trochu záviděti,
že směli jsme Vás zblízka znát,
že narodili jsme se časně,
že, maličtí, jsme směli psát
na Vás a Vaši počest básně.
E.F.Burian
...My
Tebou Sovětský svaze
byli silní
Tvůj svět
dal kyslík našim neduživým plicím ..
Nebo další: V. Holan - Dík Sovětskému svazu, F. Hrubín - Chléb s ocelí, postpubertální M. Kundera atd.atp. Kainar na uprchlého Blatného:
Na státní subvenci jde genij
do Anglie,
tam nabídne své služby
Bí Bí Sí,
a zhurta pronese,
co všechno myslí si,
jak on, co on, že on
a na co všechno plije.
Město to poslouchá
a město se jen diví.
Nu, jak on říkával,
též řekněte si: Merde!
Měli jsme genia
a genia vzal čert.
Co však nám zůstalo,
jsou jablka a slívy.
