Jonášovi

 

 

Městy

 

 

 

/ Úl

 

Stranou cest,

v trnčí.

 

Čtyřbarevný,

plný shozených žihadel.

 

A před vlety

v medu

zabořená těla měst.

 

 

/ Žena

 

Po vůni med,

po matce boky.

Do kolen!

 

Do ulic!

 

 

/ Léto

 

Městy,

na včelích patách,

na náměstí

a kolem stromů

jdou...

 

 

/ Náměstí

 

Věž

zalitá mraky.

Dusno.

 

Zpocená skla obchodů,

opukané zdi

a oči.

 

Z odrolů

skřípot bot.

 

 

/ Park

 

Šípy trav

s nažloutlými hroty.

 

Luk. Stopa stopy.

 

Chodníky

v podrážkách.

 

 

/ Kostel

 

Zakrslé potoky

všité do kamene.

 

Střecha

s prorůstky deště,

smáčivý vzduch.

 

A v lavicích knihy.

Nejen černé.

 

 

/ Nečas

 

A stále dusno.

Olejno.

 

Ulice plné much.

A vlaštovky

s odřenými břichy na oknech.

 

 

/ Muž

 

Dítě,

prsty v polštáři,

 

Pane!

 

Sypké zdi, noc.

Vše prodýchané.

 

 

/ Tramvaje

 

Na zdi

přeskakují panáčci stín.

Pištění kolejí,

řinčení skel a bubny bot.

 

Měsíc.

Prosinec.

 

 

/ Ledy

 

U věže

na náměstí

trne růže o vodu.

 

Kabáty tají kůži.

Mrtví táhnou

psy

 

ke žlabům.

 

 

/ Závrať

 

Kolena mizí

v zábradlí. Chce.

 

A voda

 

chtě nechtě blíž.

 

 

/ Pokoje

 

Zelená,

červený.

Bledé.

 

 

/ Paměti

 

Dvě

spolusrostlé olše.

Tnuté.

 

V kořenech vlasy.

Míza.

 

A dokola vše holé.

 

 

/ Hroby

 

Kosi.

 

Poslední zob

a prašno.

K nebití.

 

Zvony v zádveří.