z každé holky vyroste aspoň trochu čubka, tatínku

 

ladění orchestru?

lezlo to po bytě, tiše to kňučelo.

hledala horký struk –

s dudlíkem lahev si přikládám na čelo...

 

            když s nohou za hlavou

            si lízala, lízala ránu,

            v tu ránu jsem pochopil,

            že štěněcí léta jsou za náma,

            že štěněcí léta jsou pryč,

            že hárá.

            ta rána je krvavá,

            ta rána je rudá,

            štěněcí léta jsou za náma,

            štěněcí léta jsou pryč.

 

házel jsem klacíky,

tahal jsem klíšťata, žaludky navařil,

suploval cecíky,

jezdil jsem s čubičkou po veterinářích.

 

čubu jsem vypiplal:

nedělá loužičky, na povel sedne si,

ale jak jsem se bál –

vyroste, uteče – a jít se pověsit.

 

            když s nohou za hlavou

            si lízala, lízala ránu,

            v tu ránu jsem pochopil,

            že štěněcí léta jsou za náma,

            že štěněcí léta jsou pryč,

            že hárá.

            ta rána je krvavá,

            ta rána je rudá,

            štěněcí léta jsou za náma,

            štěněcí léta jsou pryč.

 

ted raněná touhou

na měsíc bude výt,

raněná bude výt,

dokavád nevloží

nějakej tomáš,

dokavád nevloží

prsty v tu ránu.

v tu ránu.

v tu ránu.

v tu ránu.

 

            v tu ránu jsem pochopil,

            že štěněcí léta jsou za náma,

            že štěněcí léta jsou pryč,

            že hárá.

            ta rána je krvavá,

            ta rána je rudá,

            štěněcí léta jsou za náma,

            štěněcí léta jsou pryč.