Někdo by si asi povzdechnul – chudák – ale princ Bedřich si žil spokojeně. Ve své ošklivosti si žil v klidu, bez lidí a maloval si pastelkami na papír.

Ošklivý princ Bedřich se ráno probudil a když uviděl, že konečně napadl sníh, radostně vyběhl do zahrady. A v tom spatřil na čerstvě napadaném sněhu hlubokou přistávací rýhu, směřující do hustohustých křovin pod mohutným jasanem. Sledoval tu stopu, až dorazil pod jasan, kde ležela pochroumaná čarodějnice. Princ se na ní chvilku zvědavě díval a když se ta osoba nehýbala, sedl si vedle ní na bobek a začal do ní píchat klacíkem.

To čarodějnici dopálilo ave vzteku prince Bedřicha zaklela. Ale protože už nemohl být ošklivější než byl, zaklínadlo se obrátilo a působilo opačně. Princovy nohy se narovnaly, zmizel mu hrb i pleška se třetím okem a tvář se mu vyhladila od beďarů. Princ celkově zkrásněl a stal se z něho spanilý, urostlý až svůdný mládenec, na kterém mohla každá dívka oči nechat. Když čarodějnice uviděla co udělala, klepla jí pepka, nebo jí trefil šlak, o tom se doposud vedou spory, každopádně umřela. Princ se ze své krásy zbláznil a zabil se. Král i královna zemřeli steskem jen několik dní potom. Zámek zchátral, zhroutil se a celé království s nakonec rozpadlo.