|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
B O H Y N Ě
Kdo je ta dívka?
překvapeně se zastavuju a zírám před sebe.
Kdo to zatraceně může být?
Hukot odjíždějícího metra mi roztlouká srdce
dav horečnatě spěchajících lidí
ji v sobě na pár minut utápí
ale pak se opět k mé radosti
znovu objevuje.
Stojím na peróně
nohy mi dřevění
a
srdce se snaží samo sobě uhnat infarkt.
Co to děláš, idiote, hni se přece!
křičím na sebe
jsem hysterický a poblázněný
a pak se konečně dávám do pohybu.
Oddechl jsem si
chybělo málo a dívka by nadobro zmizela v moři lidských postav
divoce se prodírám davem
a
snažím se vzdálenost mezi námi
snížit na minimum.
Vidím záblesky jejích světlých vlasů
v mezeře mezi upoceným podpaždím
stokilového chlápka
a v omamně prchavých okamžicích
zahlédnu její krásnou postavu
postavu mé bohyně.
Vzdálenost mezi námi se zkracuje
srdce mi buší a vhání krev do hlavy
snažím se klidně dýchat
teď jde do tuhého
hop nebo trop!
kráčím již těsně za ní, nadechuju se a pomalu otevírám ústa
než však stačím vyhrknout první slova
začnu se topit v davu.
Masa lidských těl zhoustne
a noří mě čím dál tím hlouběji do svého nitra
veškerý boj je marný
les paží a nohou stává se neprostupným.
Pomalu se zastavuju a smutně se dívám
jak ta přenádherná dívka mizí pryč.
Trvá to sotva půl minuty
než ji zahlédnu naposledy.
Své zklamání se snažím zmírnit přesvědčením,
že bych v jejím srdci stejně neměl šanci
protože bohyně si vybírají mezi bohy
ale já
já byl jen osamělý pekelník.
|
|
|
