|
Ahoj,
I.
mám duši skladem
a byla nekřtěňátko blízko kostela.
Pak zvoskověla
naprst dutou krustou,
jak když močí kropíš sníh.
Objem má, myslím
pro Krista,
menší než krysařík pražský
Volá: zbil jsi sám
do krve,
a že prý jsem špatný skladník.
II.
Taky bych chtěl zpívat
a navenek být prostý zatloukač hřebíků,
dříč a častý kolemjdoucí,
ale tiším jenom obyčejně,
unaveně
a k smrti ohlušením.
Lebka mi křeše o strany v chodbě,
kývání bim bam a omítka je krutě bílá
víc než vlasy
staré Zdráhalové zespoda.
Jsem zdráhavý.
III.
Spískali jsme pěknou klauniádu
dnes kolem pozdního času.
Políbil jsem
a jazykem vyhláskoval
abecedně písmena
zvláštních slov.
Bylo to krví a vínem a pivem
nakreslené dávno v osudu nebo v sudu
a já chtěl být přesný.
Tvůj M. | 
