Hluboká tma, je všude kolem
když zavřu oči, vidím jen černě
když je otevřu, je to stejný
úplně stejný
neměnně stejný.

Bezrozměrné ticho tlačí na mně
když nechci slyšet, neslyším nic
a když můžu, ticho jen tlačí
v hlavě mě tlačí
obrovským tlakem.

Konstantní bolest, sídlí v mém srdci
bije-li klidně, strašně mě bolí
a když utichne, je to stejný
pořád mě bolí
strašně moc bolí.

Myšlenky plaché, honí se v hlavě
vytváří kaši, šedavou prázdnou
jak změní se v slova a vyjdou ven
není v nich nic
vůbec nic
jenom to temno a taky ticho
a k tomu bolí, strašně moc bolí.

Chce se mi spát ve stínu listí
na větvích stromů, nad tím místem
kde budu ležet, až moje srdce
zastaví tlukot , nebude bolet
už ani chvíli.

Pusťte mě ven z mojí hlavy
kde ticho tlačí na můj mozek
až ho rozmáčkne na lepkavou kaši
nebudu myslet
už na nic myslet.