zítra s sebou do školy:

hole, hrábě, klacíky

dvě vajíčka a šátky, šály, plédy

- podstrčila mi dcera lísteček

někde byla ta schoulená, do klubíčka

a v křečovém úsměvu těžce oddychovala

skoro bys ji pohladil po vlasech

-         kdyby měla

a tvoje včerejší matka, bezzubá tě přemlouvala:

nesmíš to udělat!

vždyť ještě znovu obrosteš!

a ta zítřejší?

jen čekala

a zametala odstříhané lokny v květovaném šátku

nikdo neviděl, jak s každým tvým vlasem trhá jeden svůj

uprostřed v prosluněném snu

ve věžích, zvonicích

poslední

………….výdech

kdyby všichni slyšeli

návod k užívání

čím by se živily rozprašné loučky?

-dceruško, v rohu stojí francouzské hole, které tě kdysi nosily

a vezmi můj smuteční závoj