Kamínky u cesty

Svýma velkýma očima na mě hledíš,

rozcuchané vlasy část obličeje skrývají,

špinavý a opuštěný u cesty sedíš,

lidé se na Tebe s pohrdáním dívají.

Chodíš bosý,ale na cestu svítí Ti slunce,

když procházíš cizími městy,

ospalý a unavený,rozedrané ruce,

jak sbíráš kamínky u cesty.

Pozoruješ ptáky,na oblohu za nimi letíš,

nezávidíš,jsi spokojený zdá se mi,

počítáš hvězdy,ve snu až k měsíci běžíš,

a ráno zase ležíš na zemi.

Špatný příklad jiným dětem dáváš,

když zatoulané psy do města vodíš,

když jedou v autě,ty jim od cesty máváš,

sbíráš hadry,co pak na sobě nosíš.

Tak utíkej ty malý blázínku,

tam kde bohatí nemají své plesy,

kde neuvidíš třpyt prstýnků,

tou cestičkou mezi lesy.