Srdce mé

Zas srdce mé vyvádějí z hrudi

v poslední chvíli před usnutím

nejvíc bývá úzko

pomocník slunce obzor doporanil

hřebíčkem ticha okamžik ten přibil na věčnost

jak dřív jen malé tvory

nevědoucí než o přítomné chvíli

o struku matky, bezpečné síle otce jeho

v ten čas bezčasý

s prostorem, co na dlaň by se vlezlo

jen srdce jediné