I

Přístavní jeřáb, který navádí kostižer

                táhne koněm svázaným do kozelce

mezi zasněženým polem

                a zaledněným zatopeným lomem

                vichr zahladil hřbet vzduté meze

                                II

Rzivý jeřáb táhl koněm

                který zhrzeně ržál proti zvůli té

                se v bězích vzpjal

přitom zahřmělo

                že kůň sklopil hlavu na zem

opět blýskla čepel gilotiny

                hryzající šíji polen

                                III

Kůň své kosti složil k nártům obnažené hlíny

                u kořenů vyvráceného stromu shodil jezdce

                v kučeravém klínu hospodyně

                co sháněla zde klestí na zátop

                                IV

Opratě ve větvích povlávají

                žábry koně ale ještě ržají

                mráz jezdce zkrušil tak, že věří

                že by hrob ho mohl hřát

                                V

Protože i sníh se ho štítil

                zbrocený blátem plížil se přítmím

                v naději, že mu přičichnout dá

                ke skývě svého chleba i po druhé

věncem oživlých žížal ojíněný

                jichž se zhrozil stěhovavý pták

                že upustil pomočeného hlemýždě

                doprostřed proražené pneumatiky

                                VI

Píchlo ho na plicích

                snad ani neměl srdce

                když se ptal, jestli ho totiž

                u sebe přespat nenechá -

                Máte stáj?

Jsem hluchá, odtušila hrobovým hlasem

                ne však slepá, nýbrž vdova - na oko

                moje stáj je zatuchlá a pustá

                ustelu vám na poduškách svého ducha

                jímž jsem si i defloraci přivodila

Bylo příliš parné léto, že?

                uschla všechna má zelenina

                i hlemýždi se přemnožili, víte

                bylo mi líto toho záhonku

                a tak jsem ho pomočila

co zmůže sama vdova bez muže

                než kypřit jitra, jež dostala věnem

                a oplakávat padlého vojína?

Hodila do krbu hrst chrasí

                aby se zarděla a zarděla se

Dovolíte mi osahat si vaše kotníky

                dřiv než se ve mně roztopí?

                chtěla bych slyšet samé dobré zprávy!

Budiž, dnes do rána přečkám po vašem boku

                jako bych byl vaším bratrem

                co přijde zítra, víte -

                na zahradě naleznete originál Diskobola

                a první sněženky

myslete si, že jsem sentimentální

                je to však v popisu mé práce

                                VII

Přístavní jeřáb zdvihá pěšce

                na hřeben ostří cirkulárky

                krájející noc na den