"Jsou kapky do nosu správně nakapány na strop?"
"Ano, pane."
"Jsou dveře obaleny toaletním papírem Harmasan?"
"Samozřejmě."
"Je do benzínové nádrže našeho auta nastříkán sprej
Lesní vůně?"
"Jistě."
"A hlavně - jsou z místnosti odstraněny všechny předměty,
jejichž jména začínají na "F" ?"
"Ano, pane."
"Pak tedy můžeme začít:"

"Velký Duchu Dadaismu, volám tě z tvého vesmíru, z
rozbouřeného moře kečupu, ze kterého vyplouvají nekonečně
dlouhé žirafy a fotografují náhodné kolemjdoucí.
Rozlévám teď po zemi rozpuštěné rostlinné máslo alfa,
aby se skrz alfa-částicovou radioaktivitu dostalo do tvého
ničím nerušeného spánku uprostřed hromad nikdy nevyjitých
časopisů. Klepám se poprvé paličkou do čela."
KLEP!
Tvary místnosti se začínaly pozvolna měnit.
"Zaklínám tě ve jménu Ústavy České republiky čtené vzhůru
nohama a pak rozedřené pilníkem na nehty a smíchané se
zubní pastou Odol. Také ve jménu aut, jejichž motor jede pozpátku!
(nebo snad autorů, jejichž motto je pozpátku?)
Klepám se podruhé paličkou do čela."
KLEP!
Realita dále řídla. Omítka na stěnách začala připomínat
promočené plyšové medvídky.
"Přijď! Ve jménu vyhřezlých ručiček digitálních hodinek
nechaných na prudkém slunci 31. července 2001! Při všech
kalkulačkách umějících sčítat hrušky s jabkama ale neumějících
od nich odečíst citróny! Klepám se potřetí paličkou do
čela!"
KLEP!
Otevřela se mezidimenzionální brána. Nejdříve z ní vyletělo
pár koblížků vypadajících jako televizory a vonících
jako vepřová pečínka , ale potom se objevil Duch Dadaismu.
Rozhlédl se po přítomných a zeptal se

"42?"