|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
výlet do pekla a zase zpět
Autor: miirdas (Občasný) - publikováno 31.1.2008 (10:48:02)
|
|  |
včera jsem prošel peklem. jen tak letmo, podívat se, jak to v něm vlastně chodí. musím přiznat, že mě potěšilo, když jsem kvůli této procházce nemusel zbytečně umírat.
večer, když nebylo nic zajímavého na práci, oblékl jsem se do lehkého letního oděvu, obul sandále a vyrazil na návštěvu k luciferovi. hned u vstupu jsem byl dosti překvapen opravdu pekelnými poměry...
nikdo nikoho netrápil, neškádlil, ba ani trochu nemučil. pár veselých nebožtíků se zpíjelo vodkou, lucifer u lahve vína hrál s azraelem šachy. v celém pandemoniu pusto a prázdno. mezi pár dohasínajícími ohýnky jsem proklopýtal až k šachové partii a už mě vůbec nepřekvapilo, když ani jeden z pekelníků nepodváděl.
nedalo mi to a smetl jsem šachovnici ze stolu, aby se mi konečně dostalo nějaké pozornosti. lucifer se postavil. byl to takový postarší usměvavý chlapík s kulatým bříškem a červenými tvářemi spíš od vína, než od čehokoli jiného.
„promiň, jestli tě naše partie rozčilila, nešlo z naší strany o žádný zlý úmysl. vítej v mém sídle.“
„co je tohle za poměry? proč tu nikdo není a proč jsou tu všichni tak spokojení?“
luciferovi konečně zajiskřilo v očích a koutky se mu radostí rozšířily...
„teprve teď vidím, žes ještě nestihnul umřít. víš, ono je to s tím naším peklem trochu jinak, než se tam u vás povídá. všichni se ho strašně bojí, chtějí do nebe a ten hlupák, bůh, tam každého nechá jít, že prý je milosrdný. duše se tam mačkají jedna na druhou a nemůže jim v tom návalu ani dopřát fyzickou schránku. já už jsem starý, o nikoho se sem neprosím a můžu všem tady dopřát veškerý luxus už jen pro to, že nadpřirozené dotace mám úplně stejné jako bůh, ale jinak se živí tři sta nebožtíků a jinak třicet miliard...“
začínal znovu skládat figurky na šachovnici, nalil červené a usadil mě.
„většina těch, které tu vidíš, sem zabloudili už za svého života stejně jako ty, nikomu z nich
už se pak do nebe nechtělo, dopřávám jim veškerý luxus zejména v případě, kdy se mi tu upsali už za života, mnoho z nich ale po čase odejde, buď se nechají reinkarnovat, nebo jdou bloudit po vesmíru a poznávat nové civilizace. já tu ale musím mít určitý limit duší, abych od nadpozemských sil dostával dotace a nemusel ubytované nijak omezovat...“
naše partie skončila patem. podepsal jsem formulář a šel se domů vyspat. teď už se jen můžu těšit, až konečně umřu.
|
|
|
