svítí slunce na nebi

o lásce nevím nic

jen že radost násobí

když jsem tě poprvé uviděl

nepotřeboval jsem ani

o lásce nic znát

tebe vidět stačilo

naučil jsem se básně znovu psát

zpívám s ptáky s hlavou nad mraky

přesto krvácím

straším životů diváky

mému světu vládne žena

krásnější než Máří Magdaléna

s pletí barvy perleti

jsem uhranutý, zakletý

dívám se dívám

tvé kouzlo sílí

asi už šílím - 

když proletím se po moři

na nebi duha: propletení pestří úhoři

dýchám vodu, polykám zvuk

ty a já

ani muk

se sfingou si povídám

hádat tebe začínám

načrtnu si tvoje rysy

tvoje oči, tvoje tváře

růžky, špetka svatozáře

tvoje ústa

a tvůj smích

na moři jsem na saních

na tvůj obraz

kreslím rudá oblaka

a pár teček 

tobě na tělo

líbám tě

i když by se to nemělo

o tvé kráse

píšu andělům na svatozáře

o tvé kůži ze smetanového papíru

vyprávím hodiny klavíru

vůní jara, kterou oblékáš

do naha mne vysvlékáš

když popsal jsem tvé vlasy

ptáci pozvedli své hlasy

tvoje tělo svěřil jsem mramoru

kdo jej spatří, míří se mnou nahoru

chuť tvého hlasu

vylíčil jsem zase žita klasu

oheň světlo nespálí

i když do běla se rozpálíš

a tak pro sluneční paprsky

nechal jsem si z nocí zápisky

kreslím slovy obrazy

a věru

radost

ta se násobí