ZPRÁVA Z VERNISÁŽE KÁDOVY VÝSTAVY

Karel Gyurjan: Proměny II / obrazy, plastiky

Městská galerie Špejchar Chomutov – do 22. 3. 2008

http://www.totem.cz/enda.php?fBShowOpi=1&a=202657

Proti pestrému davu umělecky naladěných čumilů kdosi naaranžoval malebnou skupinku hudebníků z mosteckého bandu Zdarr, jejichž originální muzika štrejchnutá šramlem, klezmerem, latinou a kdovíčím ještě nutí přítomné podupávat do taktu a takřka maně se usmívat. Máme, my čumilové, spoustu času řádně si prohlédnout hlavní osobu, kvůli níž se celý tento půvabný humbuk odehrává a která teď trochu v rozpacích postává hned vedle kapely. Karel KÁDA Gyurjan je šaramantní vyšší chlápek v černých riflích, černém triku; vlastní originální profil korunovaný výrazným nosem, z polodlouhých vlasů mu čouhá roztomile marnivý copánek. I on se rozhlíží a zdraví jedince z davu: kamarády pokývnutím, na ženské mrká, přičemž z očí mu pokaždé pro každou probleskne kus nebíčka, ach jo.

Karel získal tentokrát k vystavování velkorysý barokní Špejchar, součást areálu bývalého jezuitského kláštera, a zabydlel jej svými díly z let 1997 až 2008. Ve velké bílé síni si berou slovo jeho výrazně barevné malby, aniž by se navzájem překřikovaly, např. Konečně jsem se dočkala, Noční jezdec, Lineární kompozice na zlatém podkladě, Tři v tomatě a tři v oleji a mnoho dalších. Na první pohled je patrné, že autor se zamiloval do plochy, barvy a linie. Do geometrie. A to řádně. Mnohdy na plátnech jen osami vytyčí základní dimenze a do nich pak roztáhne figuru, případně skupinu postav. Zjednodušuje, minimalizuje a zároveň nadsazuje, nepátrá po individuálních rysech, hledá gesto, postoj, pocit. Zajímají jej pouze nejzákladnější X faktory samců a samic: křížky očí, ovály úst, většinou zubících se úst, vlnovky či kroužky kozenek, opět křížky - tentokrát coby řiťky, lapidární kosočtverce a samozřejmě závěsná oplodňovací zařízení. Dostává se při svém abstrahování až ke znaku, k piktogramu. Studuje jiskření mezi pohlavími, vzájemné proplétání těl i osudů. Nezapře, odkud přichází – z ropáckého Mostu! Jeho „rýsovaní“ hlavonožci často samovolně splývají s obdélníky domů a ve zmnožení vytvářejí sídliště, kde na jedné lodi, v jedné vaně pluje plno panáků a paneláků, viz překrásné Moje město. Umí být jízlivý, velice často však zůstává jen pobaven. Humorem, vtipem, pointou rozsvěcuje své rozmáchlé, promalované „plakáty“, které by mohly klidně lemovat dálnici z Mostu do Prahy jako jedna velká reklama na LIDI. Billboard za billboardem, vzkaz za vzkazem, Gyurjan za Gyurjanem.

V patře ale máme možnost zahlédnout kádu v jiných pozicích. Zde prezentuje barevné linorytové soutisky vytvářené postupným odrýváním a tisknutím z jedné matrice. Až potud vcelku běžná technika, ale co až tak běžné není, jsou velké formáty a zvláštní struktury některých ploch složené z vlásečnicových čar. Nechávám si osobně vysvětlit, jak linoryty vznikaly. Jsem ubezpečena, že Karel nevlastní a nepoužívá žádný speciální obří lis, že tiskne jen prostým válečkem obouruč. Jemně pročárané struktury na některých plochách dosahuje rovněž stylem man-made, pokrývá povrch jednou tenoučkou drážkou vedle druhé, ještě je kolmo, šikmo přeškrtává ... Pro mne nepředstavitelné množství práce a energie. Výsledek ovšem stojí za to. Delikátní souhra barev, interesantní tvary, někdy jakoby odvozené ze zátiší nebo městské krajiny, někdy zase z lidských těl.

Na stejném místě předvádí kvašový Triptych, v němž se človíčci organizují do základních geometrických útvarů; rovněž dvě ukázky sochařské činnosti – kovové sousoší s klečíčím páníčkem, na němž vítězoslavně stojí pes, a cachtající se plynosilikátové vyvýšeniny dvou postav. Zase humor, zase fór.

A já si odpustím nanicovaté řeči o podobnostech s jinými výtvarníky, zmíním jen jediné jméno: Jaroslav Brožek. Káda mu byl učenlivým žákem, když se jako člen skupiny výtvarníků Kontakt účastnil seminářů a plenérů, kde se Profesor Brožek, kdysi režimem odstavený pedagog, ale vždy uznávaný odborník v oboru barva, nadšeným amatérským malířům věnoval. (Pod pseudonymem vydal např. knihu Barva a obraz, Dobrodružství barvy a další.) Káda měl v tomto punktu mimořádné štěstí, avšak svému učiteli nezůstal dlužen. Barvami chomutovský Špejchar rozzářil.

O pár dní později se procházím sama galerií, návštěvníci ani hudebníci dnes Karlovo obrazem žvanící, halekající i prostě se jen culící nebo zmlklé lidstvo neruší. Totem by jej měl vidět. Naživo. Nechat se elektrizovat bezdrátově, přímo.

Míla Koubová

Odkaz na autorův web - http://www.karelgyurjan.webz.cz/