Proč tančíte vločky?

Když já nechci se přidat k vám?

Proč zpíváte lidé?

Když já nešťastnou lásku zažívám?

Tvojí tvář mám stále před očima,

tvůj smích.

Láska je mrcha, ty zhlédla si se v jiných očích,

ne v mých.

Ale proč spílat lásce?

Ani se ti nedivím.

Má tvář není krásná,

jako tváře jiných.

Moje struny hrající jen v mol,

posílají k nebesům prosbu pošetilou.

O tvou lásku!

Běž pryč! Najdi si jinou!

Nemohu!

Nemohu zahodit srdce ve vodu kalenou,

by možná snadnější to bylo.

Ale nechci, ne!

Jiskry naděje přec nikdy nezahynou!

Nebo ano?

Pak zbývá jen ulehnout v temnotu konejšivou

a lásku nechat šťastnějším.

Nebo jen čekat na jinou?

I kdyby měla být stejně bolestivou?

Lepší milovat jen jednostranně,

než mít srdce navždy ledem zahalené!

Neschopno citu, smutku štěstí.

I když rány lásky jsou mnohem tvrdší,

než rány tvrdou pěstí.