Jednoho bezvýznamného slunného dne,

v pondělí dopoledne začátkem týdne.

Spatřil jsem Neznámou před stěnou se zrcadlem,

před stěnou bez omítky, v polorozbořeném domě...

A jak tam tak stála,plně zaujata svým tělem,

stejně tak já jsem musel vypadat:

Jakože chytám každou Její křivku

pohledem svým snad stotisíckrát.

Měla štíhlé tělo lačnící po doteku,

vlasy si šeptaly o pohlazení.

Zčervenalé tváře sněly o polibku,

gestem si žádala penetraci.

Mihla se okamžikem,jak myšlenka chorobná,

mé vědomí procitá s opilými smysly.

A pak pocit rezignace budoucího setkání-

S tím se vracím zpět na ulici v Kobylisích...

                                          (Špinavé blondýnce;14.2.2008)